NEVINNÁ

1. července 2012 v 10:14 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Ahoj mládeži :) Tak nám začaly prázdniny! Jaké bylo vysvěčení? :) Jedna jednodílná, upírská :) Určitě mi napište názoor, protože jakákoliv kritika určitě potěší :) Vev xoxo :)*



,,Sakra!" zaklela Hannah, když prošvihla už druhý autobas domů a unaveně se posadila na lavičku u zastávky. Pomalu nabírala vzduch do plic po zdlouhavém běhu, který absolvovala, když se jej snažila doběhnout a lamentovala sama nad sebou. Podle spojů jí měl jet další až za hodinu, a tak se rozhodla raději pro pomalou noční procházku městem domů. Hodila si batoh přez rameno a odpočatým krokem vyšla do přítmí ulice. Všude už panoval klid a pozdně večerní temnota zahalila náměstí svým závojem a až na pár neonových nápisů byla úplná tma. Po cestě ze zastávky kolem ní prošlo pár náhodných kolemjdoucích, které ani neznala, ale ani si nedělala starosti s tím, že by se jí něco mohlo stát. Avšak lampa, pod kterou právě prošla, jako na znamení hrozby zablikala tak náhle, až Hannah polekaně nadskočila, ale ušklíbla se své předpojaté reakci a pokračovala dále s hlavou plnou jiných, důležitějších věcí. Ani nepostřehla, že se kousek od ní zablesklo a zaburácel hrom. Sukně se jí mihotala kolem nohou a obtáčela jí pevně stehna spolu se zvedajícím se větrem a vlasy se jí divoce zmítaly kolem hlavy. Hrom zaburácel podruhé mnohem blíže než předtím. Tentokrát si toho dívka už všimla, a když noční oblohu osvětlil blesk, jen sebou polekaně ucukla a přidala do kroku. A když se ke všemu i rozpršelo, už pomalu běžela, aby byla co nejdříve doma. Najednou se však přímo před ní vynořila z mlhy postava v černé kápi. Zastavila. Zmoklé tričko se jí lepilo na promoklé tělo a vítr do ní tvrdě narážel a hnal jí vodu do střevíčků. ,,Haló? Kdo je to?" odvážila se zavolat na muže, ale hlas se jí strachy zlomil, ještě než stihla vyslovit něco dalšího. A když potom udělal krok kupředu přímo k ní, zachvěla se a na kůži ji vyskočila husí kůže. Jen stála jako přikovaná, ruce volně spuštěné podél těla, vlasy přez obličej a nohy jako zapuštěné v betonu. Jako by ji nějaká neviditelná síla přikovala na místě a nedovolovala ji pohnout se ani o kousek zpět, mezitím co se k ní tajemný přibližoval čím dál tím blíže. A když došel až k ní a sundal si kapuci, naposledy pohlédla k nebi, aby se nemusela dívat do těch strašlivích rudě žhnoucích očí, které na ni z blízkosti snad jednoho centimetru upíral. Nechtěla aby právě jeho obličej bylo to poslední, co by na tomto světě spatřila...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle and Susan ♥ Michelle and Susan ♥ | Web | 1. července 2012 v 10:30 | Reagovat

Pěkný! ;)

2 Lady Snílek Lady Snílek | Web | 1. července 2012 v 10:35 | Reagovat

nádherně píšeš :-) chvilku jsem se bála .-D chudák Hannah :-(

3 Any :) Any :) | Web | 1. července 2012 v 12:00 | Reagovat

Suprově píšeš.

4 ezlo ezlo | Web | 2. července 2012 v 10:34 | Reagovat

Každá tvá povídka je čím dál lepší,  a tahle mě vážně dostala! Úžasná :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama