Červen 2012

10.kapitola: Od ničeho k ničemu

12. června 2012 v 16:15 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Ahoj, moc se omlouvám za to, že sem dlouho nic nepřidala, ale ono jaksi není pro koho a ani kvůli komu. Vev si odjela do Soluňe (mám vás všecky moc pozdravovat) a tak zde není nikdo, kdo by nade mnou stál a nutil mě něco dělat. Jsem tak lenošná, že si ani nepíšu do sešitu -když už tak ve zkratkách. Ale vy to stejně ode mě moc nečtete, anebo to nedáváte moc najevo. Každopádně teď jsme nemocná a docela se nudím tak to sem dávám. Mám pokračovat se psaním? Mějte se krásně, noste u sebe deštníky anebo nějaký prši-pláštíky a užívejte života. ->lucíí
P.S. Elzo nezlob se ne mě..;)


"Co se stalo? co se stalo?" probudí se z ničeho nic Luke a zuřivě začne mávat rukama nad hlavou. Připomíná mi uprchlíka z psychiatrické léčebny.
S grácii slona se vyškrábu na parapet a s hlasitým 'KŘÁP' dopadnu na podlahu, naštěstí nebo spíš bohůžel můj pád zbrzdí nějakej šerednej stolek.
Myslím že mám v zadku třízku.
"Můj stoleček, můj nebohý stoleček!" Začne za mnou škitat Damon a nešťastně zbýrá to ,co z něj zbylo.
"Hele, stejnak to byla stará veteš." Snažím se ho trochu uklidnit.
"Stará veteš?" Řve na mě a mlátí kolem sebe rukama tak zuživě až se začínám bát aby mi jednu neuvalil.
"To je starožitnost, památka po pratetě Hedvice, víš jakou to mělo cenu??" Hedvika, Hedvika...kde sem to jméno už slyšela?
"Hádám, že už žádnou" Ozve se Nick a soucitně se na Damona usměje.
"Ha, mám to." Zařvu radostně, "Hedvika, je ta sova z Herryho Pottera ne?"
To mám ale sakra paměť co? Damon ji ale neocení protože se na mě ušklíbne .
"Za to my zaplatíš... v naturáliích." Šibalsky na mě zamrká.
"Jasně, klidně ti zase pučím ty oranžový šaty jestly chceš."
Usměju se mile a štípnu ho do tváře. "To abys chyt barvu" vysvětlým důvod své šikany.
"Nešahejte na mě, povídám pusťte mě" řve Stefan, když se dokolíbá do domu.
Nejspíš si vzal moje slova o přírodě k srdci, protože jeho krásné modré tričko s nápisem 'znám tvoji mámu' mu hyzdí velká hnědá šmouha od nevím čeho (a ani to vědět nechci). A ta větev přes ksicht, jak ta mu sekne…
"Co šílíš, nikdo na tebe nešahá. Chytlo se ti triko za kliku" oznámím mu nevzrušeně a dál si lovím červa z pod nechtu. "Sakra!" zakleje a snaží se osvobodit ze svého zajetí.
"Takže kde jsme to byly? Jo aha, už to mám, Enný říkala, že s náma pojede na Sibiř" Jo to tak.
" Tak za prví jmenuju se Enný a za druhý s váma už nikam nejedu, těch táboráků v iglú mám už po krk" odpovím na to Lucasovy, který sedí Nickovy na klíně a mačká mu pupínek krásy, jak ten obrovskej beďar nazval Damon.
"Co blbneš? Iglú na jaře roztálo" Řekne mi ten blbec Nick. Už jsem si zvykla, že jsem tady v tomto baráku jediná normální osoba a proto se začnu zaobírat smysluplnějšími věcmi.
Zajímalo by mě, jak dlouho dokážu vydržet bez dechu. Upíři dýchat nepotřebují. Dýchají jen tak z rutiny ale já jak víme, nejsem jen upír ale taky na půl čarodějka a proto dýchat musím, jinak by se my odkrvil mozek a pak…no je to celkem nechutný asi tak jak v texlonským masakru benzínovou sekačkou.
Je jenom jedna možnost jak to zjistit a to…Zhluboka se nadechnu, až nejmíň 20x překročim normální vitální kapacitu plic a počítám. Jedna, dvě, tři…devadesát šest…sakra už nemůžu už ne, ale jo, jo ….sto dvacet osm…cítím, jak rudnu….sto padesát. Uf už nemůžu.
Když se konečně nadechnu, lapám po dechu jako ten kouzelnej kapr co jsme ho měly kdysi na Vánoce, řeknete si kouzelnej tak asi nepotřebuje dejchat ne? A vono prd. Pěknej šmejd to byl.
" Anný dejchej" poradí mi Damon který si mě všiml. Rada nad zlato fakt.
Rada nad zlto?! Jak totu příslový vůbec vzniklo? že by někdo někomu platil za radu? Co když to byla rada typu: strč hlavu do záchoda, oni tě už ty puchejře na nohách bolet nebudou?!
Zamyšleně odkráčím do svého pokoje a nechám ty hříčky přírody tam kde jsou.
Ještě než zavřu dveře, zaslechnu Nickův ohlušující řev a Lucasovy útěchy že už to bude hotový. Ať si mu klidně vymáčkne celou hlavu, stejně v ní má jen hov...hnis.
Pohodlně se uvelebím na postel, a co to mé bystré oko nespatřilo?
Čokoládové sušenky.
Ani jsem si neuvědomila, jakej mám hroznej hlad.
Ani lísteček s nápisem- 'DO NOT EAT MY COOKIES. ARE POISCONED ' -mě neodradí ještě, že nejsme v Anglii svedu to na naznalost jazyka. S potěšením kousnu do první sušenky a zapnu televizi.
Sotva pochopím děj nějaké telenovely, někdo vyhodí pojistky. Budu já mít někdy klid?
"Co se děje? Co se děje? křičí Stefan a naráží dezorientovaně do stěny když vykouknu ze dveží.
Kolem mě se mihne Damon ověšenej snad všema světýlkama, co měly doma a tak svítí jako světluška.
" Hleď světlo" šeptne mi do ucha a zatváří se jako papež.
"Amatéři" brouknu televizi a jdu nahodit pojistky nebo se tady z toho všichni zvencnou.
Po cestě utrhnu z Damona baterku.
Sice jsem upír, takže bych teoreticky měla vidět skvěle, ale ono už to není, co bývalo.
Za náš zhoršující se zrak může televize a beztak i mimozemšťani co protrhly Ozákovu vrstvu.
"Stefane rozprašovači, přestaň už konečně mlátit hlavou do zdi, to zemětřesení se nedá ustát."
Na důkaz mých slov spadne na zem z okenního parapetu květináč s Petúniemi co si je Damon tak šlechtí.
To bude mela, až na to přijde. Ale zpátky k Stefovy.
Všichni upíří, vlkodlaci, skřítci a pohádkové bytosti, dokonce i ten mluvící perníček- znájí příběh o krutém Stefanovy rozparovači, jak trhal lidi a preferoval, sado maso a tak dál… Jenom já ale vím, co dokáže s vodou.
To se musí pořádně napít, potom mu voda stoupne do nosu a s hrozivým hrčením, bzučením a chrastěním vystříkne na všechno hmotné a nehmotné v okruhu 10 metrů jako by pršelo. Hotevej zavlažovač.
Po hezké chvilce zírání do plechové skříně mě napadne, k čemu může asi tak sloužit ten čudlík s nápisem NEMAČKAT.
Idiotskej nápad, to je jako by vám někdo řekl, ať nemyslíte na žirafi. A bum, v tu ránu na ně budete myslet a z hlavy vám je nikdo nevydoluje.
Výte co by bylo hustý? Kdyby ten čudlík zmáčkla ta žirafa. Fakt nářez.
"Jů čudlík" zamumlá Nick s rukou na páčce.
"Né, přestaň!" křiknu přiškrceným hlasem.
" Proč?" čumí na mě nechápavě.
"Ty nejsi žirafa!" fňuknu. Na chvilku sem si myslela, že se v ni promění, nebo že mi řekne, že mi třeba koupil poníka, ale ono nic.
"Luku" křikne místo toho na bratra.
"Ený chce bejt karafa."
"Ale hovno" Mávnu rukou a s děsem v očích sleduju, jak Nick zmáčkl onen čudlík….



To ME berte jako Annie ;D

Řecko!

3. června 2012 v 20:59 | Vev
Tak jo lidi :) Mějte se tu pěkně já si jedu na 3 tejdny do Řecka hnít na lehátko :D Bude mě tu zastupovat lucii, tak ju neukousnite :D Pá :) (Milá ezlo :D Díky za zpříjemnění dne i tobě :D Je to jen na Luc, pokud se rozhodne vkládat to do odstavců, ale doufám, že to udělá :D) Pá :D Vev xoxo.