Zrazená...

27. května 2012 v 11:29 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Jedna jednodílná :) Taková... jak to říct? :DD No prostě de na mě asi jaro :D Vev xoxo :)



Věděla to. Věděla moc dobře, že by mu to neměla dovolit, a že by tu vůbec neměla být, ale nemohla odolat... Poznala to, když ji prvně přejel rty po krku stejně, jako to dělal právě teď, když mu obkročmo seděla na klíně. Vůbec to nebylo správné, ale v tu chvíli to pro ni bylo to nejlepší, co mohla udělat. Něžně ji políbil a v očekávání se od ní odtáhl a čekal. Jakoby se jí znovu ptal svýma černýma očima a ona na něj roztouženě hleděla těma svýma přivřenýma, sladce mandlovíma. Právě teď byla její poslední možnost. Poslední šance na to, aby to hned skončila, odešla a dál si žila svůj život ještě před tím, než ho potkala. Mohla to skončit, ale něco v ní se zlomilo při pohledu do jeho očí... Sklopila zrak, protože už dál nemohla čelit jeho tmavým očím, ale tiše přikývla na znamení souhlasu. Dala mu to, na co již dlouhou dobu čekal. Dala mu souhlas a on toho patřičně využil. Něžně jí pozvedl hlavu a jeho rty se přitiskly k jejím. Vychutnávala si to teplo, které se jí rozlívalo všude pod kůží, zažívajíc ho při každém jeho dotyku, ještě víc, když si ji teď k sobě pevně přitisknul a ona vpletla mu ruku do světlých vlasů. I přes to, že ji jeho špičáky škrábaly na jazyku, se neodtáhla, ale dál nechala své rty se vpíjet do jeho. Jemně se od ní odtrhnul a nechal jí se zhluboka nadechnout. potom se jeho rty přisály k jejímu krku a ona zavřela oči, ruce zaťaté v pěst. Nechtěl, aby ho tak viděla... Slíbil jí, že nic neucítí, ale v tu chvíli se strašlivě bála. Bála se, aby se něco nestalo, něco co neočekávala. Ale když ji znovu políbil na krk a volnou rukou jí zajel pod sukni, její obavy jakoby se rozplynuly. Něžně ho zatáhla za vlasy, aby pokračoval a v čekávání pootevřela rty. Nebolelo to... Jen když jeho ostré zuby proťaly její jemnou kůžu nad pulzující tepnou, plnou života, trochu sebou ucukla a zorničky se jí rozšířily. Líbilo se jí to... Pár kapek té sladké, nachové těkutiny jí stekálo z ranky na krku, ale on je hned zastavil svým obratným jazykem. Několik kapek však nakonec stejně dopadlo na její už tak dost odhalená stehna a ona otevřela oči. Při pohledu na něj se jí málem zastavilo srdce... Už to nebyl její Yevgenij... Bylo to zvíře... Noční lovec s obrovskýma červenýma očima a se strůžky její krve, stékající mu ze rtů. Nebyla to tvář jejího milovaného, byla to tvář lovce... Lovce, který jí nepřestane lovit, dokud nepadne únavou a on z ní nevysaje poslední kapku krve a nezemře... V tu chvíli pochopila, jak obrovskou chybu vlastně udělala...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama