Zavržená...

8. května 2012 v 15:09 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Jednorázovka vztahující se k tématu týden ;) Určitě napište, jak se vám líbí, budu vám vděčná.Vev xoxo.


,,Bože a co? Tak nejsem jako ostatní. Nemám perfektní hlas, nejsem nejhezčí, dokonce ani nejhubenější. Nemám žádný talent, který bych mohla někde předvádět, nejsem ani moc chytrá. Nejde mi počítání ani fyzika, nebo chemie. Vlastně nenávidím i jazyky a ztratím se všude kam přijdu, ale jsem to JÁ. A není tu nikdo jiný, kdo by tě zrovna teď mohl nakopnout. A proč? Protože se tě ostatní bojí, kvůli tomu, že jsi mrcha? Ne já se tě nebojím. A ani nikdy nebudu, protože svět je hrozně nespravedlivý. TY jsi nespravedlivá. I Jason je nespravedlivý, protože já opravdu doufala, že už by mě někdo konečně mohl milovat. A on se mi jen vysmál, protože jsi ho k tomu navedla! Moji rodiče mě nenávidí kvůli tomu, že nejsem podle jejich představ. Ne nejsem taková, jakou mě chtěli mít a ani nikdy nebudu! Ale nevadí mi to, protože jsem taková, jaká jsem a jsem na to hrdá! Jsem originál, mám vlastní já. Přesně taková já totiž jsem. Úplně jiná než ty a ty tvoje slepice, které za sebou všude vodíš, jako husu na provázku. Jsem jná než ostatní a to mě dělá svou. Nech mě na pokoji! Nechte mě všichni být!" prskla Talon znechuceně Sáře do tváře a utekla ze školy. Nevnímala tváře svých překvapených spolužáků, ani Jasona, který ji chtěl všechno vysvětlit, protože on se do ní opravdu zamiloval. Běžela a po tvářích se jí linuly potoky slz, nepřestávajíc téct, ani když nasedla do autobusu, který ji odvážel daleko od města. Nemohla. Byla úplně na dně a veděla to, jenže nebyla schopna stím nic dělat. Vlastně ani nemohla. Život se k ní krutě otočil zády, jako už tolikrát. Prostě z ní zbyla jen lidská troska, běžící v přílivu, bosíma nohama bořícíma se každou chvílí do písku. Tak nešťastná... Tak zlomená a zrazená... Jakoby všechny ty hrozně věci, které se právě jí přihodily za celý její život, na její hlavu dopadly až nyní. Znaveně se ponořila do mořských vln a nechala je, aby jí setřely slzy a zbavili ji a její duši té temnoty, která ji naplňovala. Když voda začala stoupat, přesunula se na vyhřátý písek o kousek dál s hlavou plnou otázek a informací, které ve svém věku nemohla vyřešit a její mysl je odmítala spracovat. Přesně takhle ji našel. Smutnou a uplakanou, ležící na písku s mokrými plavými vlasy, spočínajícími na její hrudi a na na písku kolem. Nešťastnou, odvrženou a potřebujíc objetí, které nalezla právě u něj. Nikdo se o tom nedozví. Dal jí slib a ten neporuší ani pod výhrůžkou smrti. Její důvěra pro něj byla vším, co si mohla přát a dal jí na oplátku to, co neměla. oporu a duši, která byla schopna ji vyslechnout. Dal jí v sobě přítele. Odvezl ji domů a od té doby, jakoby byli jeden. Nic a nikdo je nemohl rozdělit. Jeden bez druhého byli nikdo. Jakoby k sobě patřili odedávna a měli spolu být až do konce života. A právě tohle pouto je dělalo jinými. Originálním a věřícími v sebe sami.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Wolf Lady Wolf | Web | 8. května 2012 v 15:23 | Reagovat

To se ti vášně povedlo, píšeš dobře =)

2 Eruvië Eruvië | Web | 8. května 2012 v 16:35 | Reagovat

Povedené, prosila bych ještě rozvést, ať mám co číst :)

3 suzzi. suzzi. | Web | 8. května 2012 v 17:33 | Reagovat

nejlepší boty!!:D

4 Ezlo Ezlo | Web | 11. května 2012 v 22:25 | Reagovat

[2]: Souhlas, chci kapitolovku!!! :D :D :D

5 NG NG | Web | 18. května 2012 v 19:29 | Reagovat

Jo taky bych brala pokračování ;) Povedla se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama