Všemi podporované a uznávané. Pro někoho však zkáza, ale pro lidi jako jsem já, jediný požitek. Ano samozdřejmě, že je řeč o malých na jazyku se rozplývajících cukrovinkách různých tvarů, chutí a barev. Na světě by jste nenašli stejný druh těchto dobrot vícekrát. Firmi vyrábějící tyto sladkosti přicházejí se stále novými věcmi. Počínaje sladkými čipsi a končeje u mandlovích lízátek. Většinou k nám přicházejí z velkých cukrovinovích společností z Německa, ale ani Francie, Británie nejsou pozadu. Jenže všechno krásné musí jednou skončit a cukrovku u nás má na 800 tisíc lidí a dalších nejméně 100-150 o tom ani neví. Spousta lidí, včetně mě toto riziko stejně podstupuje a bonbony jí stále dál a ve větším množství. Možná je to k zamyšlení, ale mentalitu lidí nezměníme. Pokud tedy takto závažná onemocnění existují, proč tedy sladkosti vyrábíme? Kupujeme, nebo necháváme dovážet? Z jediného prostého důvodu. Kvůli požitku. Není dokonalejšího léku na nervy, než tabulka mléčné čokolády, a jak zaměstnat děti? Balíček ovocných bonbónů je sklidní a my si můžeme nerušeně užívat pár minut klidu. Ne rozhodně nehodlám změnit svou závislost na sladkostech. Jsou jako droga a já potřebuji stále více :) Vev xoxo :)*
mňam mňam