8. kapitola: Směla bych být vážkou?

26. května 2012 v 14:28 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Ahojda, ráda bych se představila, jmenuju se lucíí a spolu s Vev (které tajně říkám Vef a ju to nehorázně štve) píšeme povídky a toto je jedna z nich. Jednoho dne, přišlo to tak nečekaně jako mamka z práce, mi svěřila důležitý úkol- přepsat další kapitolu TVD! A já jako správná skautka jsem se ho náležitě zhostila, takže tady ho máte! Je to moje premiéra tady na tomto blogu tak doufám, že si hned po přečtení neřeknete 'Bože to je ale trapárna' a už sem nikde nezavítáte. (s)Mějte se a užijte si to. ->lucíí


Lucas...on je ještě tady? Nezúčastněně přikývnu a dál přemýšlím nad upadlou rukou Mařky, to zrovna není nejlepší způsob, jak zachovávat úctu k zaměstnancům, ale co, nemyslím si, že by to zrovna jí nějak vadilo. ,,Víš já…Chtěl bych si o nás promluvit." Jo, to uhodl, zrovna teď bych si dala něco dobrýho na zub a ne žádný mluvení, dneska jsem už toho namluvila dost. Začíná mi lupat v pantu. Lup, jau, lup, jau, lup... ,,Vím, že to nemáš jednoduchý, a že tě nejspíš štve, že se musíme pořád schovávat, aby nás nikdo neodhalil a tak sme…" Neustále přikyvuju hlavou do rytmu včelího plácání na zavřené okno, neměla tam trubka co lízt- a v duchu se zaobírám myšlenkou, jaký by to bylo, kdybych byla vážka. Někdy bych to mohla zkusit, jakpak se asi oplodňujou? Tak jako my asi ne a vážka s jikrama je blbost, ale co když jsou jako ti hermafroditi? ,,…ale já tě miluju a chci ti říct, že tu pro tebe budu navždy. Pokud teda…." Mele furt Lucas, bolí mě z něho hlava. Počkat co kdyby náhodou existoval nějakej vážkař? Něco jako děvkař ale ve vážčím? To by bylo fakt hustý. ,,…Annie Rosemary Dorothy Labello San Fele Toykalov vezmeš si mě?" Zase? Podívám se na Lucase klečícího na jednom koleni a žmoulajíc modrou krabičku se snubním prstenem, který musel stát celé jmění, ikdyž pro něho je to jak nic. Musím uznat, že tento kroužek s modrým kamínkem je 100x hezčí než ten růžovej s kterým se vytasil minule, ale bohužel i ho čeká stejný osud jako jeho jeho růžového kamaráda.Tudiž v potoku. Zde sice žádnej není, dokonce zde nemaj ani kašnu a tak se musím spokojit jen s otevřeným oknem. Ani to, že se naučil celé moje jméno mu nijak nepomůže. ,,Dej mi už konečně pokoj!" Ohradím se na něj. Jako bych přímo čekala na tu jeho slavnou nabídku. Jako bych si to rozmyslela. Pchá. A ještě k tomu nejsem ta vážka. Jedinej světlej bod na tom je, že ta včela co tak marně hledala východ, ho konečně našla. Alspoň ta. To mě ale dožere ještě víc, já jsem chtěla být obr-zachránce! ,,Chcete mě stejně jenom proto, že mám zesílené schopnosti, že jsem jako zbraň. Zbraň hromadnýho ničení, však si to vemte, já o to už nestojím, už ne!" Vykřikla jsem a utekla směrem k lesu. Nebudu žádnej tank ani atomovka ani kulomet a ani nic takovýho a ničí. Nikdy, nikdy, nikdy.



(PS: Změna, vona to fakt napsala xD Vev xoxo)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám pokračovat?

Ano!
Ne...

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 26. května 2012 v 14:50 | Reagovat

Na tvoj blog som zablúdila čisto náhodou a musím povedať, že píšeš fakt krásne. Staršie diely som síce nečítala, ale vyzerá to dobre, tak sa do toho idem pustiť :)
Krása! :)

2 Any :) Any :) | Web | 27. května 2012 v 9:55 | Reagovat

Moc hezky píšeš, škoda, že jsem to nečetla od 1. kapitoly.

3 Dianne Dianne | Web | 27. května 2012 v 9:56 | Reagovat

Pěkně napsané, máš talent! :)

4 Ezlo Ezlo | Web | 27. května 2012 v 20:08 | Reagovat

Suprový!!! Další... Prosííím *** smutně koukám *** :D :D :D
PS: A bude teda tou vážkou ?? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama