6.Kapitola: Nick!

14. května 2012 v 7:40 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Čau lidi! :) Přidávám další kapitolu, a doufám, že se bude líbit :) Snad ještě dnes přepíšu další kapitolu Transyl Vamp :D Mějte se Vev xoxo.



,,Tak už si nás našel.. Pročs nás vůbec hledal?!" zeptám se hledajíc můj poslední chlup na hlavě. ,,Mercuriovi se po tobě začínaj ptát, jestli se dole neukážeš, udělaj z toho tady prej kůlničku na dříví." Popotáhne Stefan. Chtěla bych říct: Leda prd, ale bohužel vím, co dokážou. ,,No jo už jdu." Pracně se vydrápu na nohy, a až teprve teď si mě Stefan pořádně prohlídne. ,,Týýýjoo vypadáš úžasně!" spadne mu sánka. Bože od kdy vlastně používám tak složitý slova?! ,,Líp než kdy jindy jo?!" ušklíbnu se. ,,Eh to ne, vždycky ti to sluší…Zeptej se koho chceš… Milerád ti to každej potvrdí, vždyť to víš… Tak proč se ptáš?" hledá slova, aby zamluvil ty šaty. Ha! Sem ho prokoukla… ,,Nevím, jen tak ze zvyku." Ušklíbnu se na něj. Jen zavrtí hlavou a už mě strká ze dveří. Trochu se mi klepou nohy a potí ruce. Popravdě řečeno se mi tam dolů nechce, né že bych se jich bála, to fakt ne, ale protože nechci vysvětlovat, proč sem zdrhla ze svatby. Víme jakou mají sílu, že? A kdyby mě Stefan nestrčil ze schodů, ani bych tam nedošla. Má docela páru… ,,Á Enný se nám konečně uráčila sejít dolů…Jaká to čest?!" prohodí ke mně sarkasticky John. Vypadá na dvacet, ale nenechte se zmást, je mu přesně šestset-devadesát a něco… A proto je to taky hlava klanu. Hlava?! Co to kecám? Spíš prdel… ,,Nedělej si naděje, kvůli tobě sem tu zdlouhavou cestu nekráčela." (neletěla) Odpovím mu, aniž bych se na něj podívala, jelikož se pohledem zařezávám do Nickovích očí. ,,Ahoj Enný. Můžem si promluvit?" zeptá se mě opatrně Nick, toho mám sama o sobě ráda. Ale jeho rodina… Nejsem věc a už vůbec ne zbraň hromadnýho ničení, jak si někdo myslí. Vrhnu nevraživej pohled na Johna.,,Jo jasně." Usměju se na něj a teprve až teď se kouknu i na ostatní. Mimo Johna a Nicka sedí na sedačce Sofia. To je žena Johna, potom tu je ještě Lucas a dál… Nikdo. ,,Kde máte ostatní?" zeptám se a kývnu na Sofiu, páč vím, že Mercuriovi jsou hodně početný klan, zhruba asi tak osmset členů. Vím to díky svatbě, kam se všichni sjely… Bylo tam tolik lidí-upírů, jak kdyby dávali někde něco zadarmo. ,,Měli jinou práci." Aha, takže se mě rozhodly ignorovat (líp pro mě) a nebo si myslí, že když si pro mě přijde samotnej král, svitne mi v palici, omluvím se jim a poběžím zase na spátek do hradu, kterej vypadá jako pohřebiště. No fajn, přeháním. Nebydlí v tom hradu, ikdyž tou rozlohou trochu připomíná, ale v hóóódně luxusní vile. Znáte to ne? Všechno bílý, naleštěný až sou skoro vidět blýštící se hvězdičky. V tom domě si nepřipadám svá. Dáte si nohy na stůl a už k vám kvapčí uklízečka a spustí přednášku na téma: Tento mramoroví stůl z doby… Ta ženská si pamatuje historii každýho kusu nábytku v domě. Je to tam fakt magor na magorovi.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama