Květen 2012

3.Kapitola: Děda z hor... (No doktor rozhodně ne!)

30. května 2012 v 20:57 | Vev |  Transyl Vamp (povídka)
Ahojte! :) Další kapitola :) Dost sem se nasmála u přepisování :D Jen abych věděla, kdo to čte/četl/bude číst/..., zanechte nějaký komentář ať vím, zda se vůbec vyplatí pokračovat :) Vev xoxo :)*



,,Jo bydlí tam strejda mího strejdy, kterej má bratrance v Jugoslávii a ten… Ale to je fuk." Zadumá se Logan a vyskočí z auta. Jo znělo by to ještě líp, kdybychom stále jeli, ale nemůžu mít všechno ne? Bohužel… Nejdřív z auta pomůže Jules a nakonec natáhne hnátu i ke mně. Znechuceně ho chytnu za palec. ,,Ty máš ale studenou pracku." Řeknu a zakopnu si o nohu, přičemž se svalím na Logana, kterej se svalí na zem, což v praxi znamená, že se Log valí na zemi a já na něm. Ještě, že ležím na měkkým… ,,Víš, že voníš jako hambáč?" zeptá se Logan a začichá. ,,Víš, že smrdíš zeminou a zatuchlinou?" zeptám se a čuchnu si. Přesně takhle smrděla moje babička, když sme ju pohřbili, páč sme si mysleli, že byla tuhá a vona za dva dny zaklepala na dveře. Podle mě sepsala smlouvu s ďáblem, nebo tu krásu dělalo to balzamování… ,,Tak kde ste?" zakřičí na nás Jules obcházejíc kolem auta. ,,Ále… To bys neuhodla…" řeknu a vstanu dřív, než stačí obejít auto. ,,Logane už si zase hraješ na svištíka? Víš přece, že je to úchylný…" řekne Jules, když dorazí a vidí ze mě akorát mé pozadí vyčuhující z auta. To bylo o chlup. ,,Ne." Zavrčí Logan a snaží se nacpat si hlavu do rukávu od mikiny. Já mezitím docupitám k padacímu mostu. ,,Děcka máte něco, jako univerzální klíč?" zeptá se Jules, když dorazí ke mně. ,,Na co klíč?" zeptá se zase Logan a vytáhne z kapsy nějaký udělátko. Pípne s ní a dveře… se překvapivě ani nehnou… ,,Je to porouchaný!" řeknu, jako víla Amálka. ,,Teď by se ten klíč vážně šiknul…" pronese Logan a já čekám na zázrak. Najednou se otevře vykýř a z něj vykoukne bíla hlava. ,,Nazdar Logu." Mávne bílovlasý pán. ,,Přivedl sis kamarády?" zeptá se a vykloní se tak, že vysí půlkou těla z okna. Zlato-žlutá tunika mu přepadla přez záda a na zem se snesla smršť bílých perliček. ,,Ježiškotky, zas ty moje kalhotky…" ozvalo se polohlasně z vrchu. ,,Jasná věc strejcu." Křikl Logan nevšímajících si korálků padajících nám na hlavy. Až na jednu, kterou sem asi spolkla, pokud teda něco může projít okem do krku… ,,Chrisi! Přijel tvůj bratranec!" zakřičel děda (tak jsem se mu po kalhotkách rozhodla říkat). ,,Pane Bože! Vás je víc?" zhrozím se a kopnu do churavé oběti v podobě květináče. Chvíli čekám a psychicky se připravuju na to monstrum jménem Chris. Čekám… Čekám… Logan s Jules se o něčem hróózitánsky zajímavím dohadují… (Ach ta ironie…) ,,…jo, ale musíš na to jít racionálně. Když vyhrajou Pittsburští tučňáci, tak Rangers prohrajou a nebudou v kvalifikaci na Stanly Cup a tučňáci pak budou mít mejdlo u Slepího vyvrženýho vorvaně…" říká právě Logan, jakoby věděl, vo čem mluví a přesně v tu chvíli, kdy se Jules nadechuje k odpovědi, zařve strejda/děda znovu: ,,Christophere Woodsi třetí! Pojď okamžitě přivítat Logana a jeho mladé přítelkyně, nebo tě medůza sežere!" Mladé? To mi lichotí, ale neřekla bych, že má Jules hlad… Najednou někdo nohou rozrazí dveře a mě je hned po prvním pohledu jasný, že tendle vejlet nebyl zase tak špatnej nápad, a taky že se Logan vůbec nepoved. Možná je adoptovanej… Zrovna teď vypadá jak ten blbej lenochod z doby ledové…


9.kapitola: Já se toho klidu snad nedožiju

28. května 2012 v 16:28 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Ahoj, tahle trochu delší kapitola (a taky nedostatek spánku, a škola, a nákupy, a rodiče, a sourozenci, a pes, a těžká aktovka, kterou sem dneska tahala všude možně, a to špatný počasí a…)mě tak zmohlo, že už nemám sílu ani chuť psát něco dalšího a to mě ještě čeká nejmíň 5 stránkovej referát o Lucce Bílé, kterej nám naše světová učitelka hudebky pod falešnou záminkou legrace a zábavy napařila. Srandy kopec fakt, ale co mám o ní sakra napsat? Doteď jsem toho z jejího života nic moc nevěděla a nějak mi to nevadilo, takže si myslím, že by to tak kliďánko mohlo být i dál. Ale hold z této známky se skládá 50% celkové známky, a 5 z hudebky? Hmm znám větší lahody. Každopádně si to pořádně užijte a omluvte mě, když další kapitola bude asi tak až za týden. Jak řekl Jirka Mádl: Čtěte Bravo, milujte se a množte se. ->lucíí



Nebudu brečet, já nebudu brečet, sakra co to je? Krev? Proč mám na ksichtě krev? Do pytle já BREČÍM!! Já nikdy nebrečím. Jak to, že brečím? Proč nebrečí oni? Proč brečím já? Brečí i vážky?. Kurnik šopa, vážky nebrečí. Posadím se na odřený patník - Jeremimu šilhá oko a nikdy se nestrefí rovnou do garáže- a v hlavě si přehrávám události posledních dní. Před zavřenýma očima se mi míhá celý můj dosavadní život. Neříká se, že to tak dělá, když lidí umíraj? Umírám? Asi s těžkem. Má umírající upír hlad jako momentálně já teď? ,,Myslel sem si, že tě nic nevyvede z míry." škytne mi Damon do ucha, který se mezitím doplížil až k mému stanovišti a podává mi kus toaleťáku. Že by krize došla až sem do pařezový chaloupky? ,,Dík…se nediv… že sem já husa pitomá vůbec lezla dolů, měla sem se rači někam zahrabat nebo zalíst někam do díry…". 'Had leze z díry, vystrkuje kníry, bába se ho lekla….' Vzpomenu si na jednu dětskou říkanku, co po mě řvali nějaký malí smradi v České Republice, nebo jak se ta hrouda jmenovala. ,,Není to tvoje vina, prostě Mercuriovi maj vymakanější GPSky no." ,,Však jo, já vím ale i tak…". "My jim tě nedáme ". Řekne a zatváří se jako Superman. Taky si všímáte, jak jsou všichni teď najednou takoví vážní? Jakoby dospělejší. Kde bylo toto chování, když se Damon v 93 vožral jako to prase a na Štědrej den místo koled rozhlasem hlásal, že zakousl Ježíška, ale to že prej nevadí, protože toho sežral Santa Claus, kterej je vymyšlenej, takže se nemusíme bát, však von ty Vánoce zas myšák Micky s Kačerem Donaldem zachrání. Teď je ale říjen a Duch Vánoc žije v našich srdcích pořád, a tak se můžeme zaobírat vážnější situací, například mým problémem, kterej si vyžaduje veškeré soustředění. " Hele pamatuješ na tu noc v Brazílii?"zeptá se mě při vzpomínce na Rio. " Myslíš ten karneval?" jen pokývá hlavou. "No a co s ním? Nemyslíš doufám to, jak se Stefan ztratil a my zůstali úplně sami?" zpozorním a zvednu k němu svou bílo-červenou tvář ušmudlanou od slz. "No a?" ptám se dál. "Ta noc byla úžasná!" Rozplývá se při vzpomínkách na náš první společný rok. " Jo, nebyla špatná, když pomineš to, že mi nejmíň 3 lidi střelili petardu do hlavy." To byla pěkná podpásovka, vemte si, že si nakrásně vykračujete po ulici převlečení za pelikána, nevinně si vybíráte půlnoční svačinku a najednou *BÁC* z účesu vám trčí po domácku vyrobená petarda s funkcí plastické trhaviny a atomové bomby v jednom. Fakt sranda. " Petardy? Mě už stokrát někdo zabil a ty řešíš trapný petardy?" Zajíká se zděšením ten blb hlavně, že je stokrát mrtvej, ale bude tady furt znova a znova votravovat . "No jo, máš úplnou pravdu, to jsem ale sobecká mrcha co?" Pobaveně ho plesknu po zádech až se rozkašlá, ten zvuk připomíná něco, co vyluzuje jedině přejetá kočka …. ,,Máš zas nějakej bacil?" zeptám se ho soucitně. " V tuto sezonu je jich jak nasranejch a co pak teprve těch alergii. Hrůza a děs." Děsím se naoko. "Ale ne." pokašlává a u toho se směje. " Jen mě NĚKDO bacil." Nechápu, proč jako tak zvýrazňuje to slovo někdo, sem zde jen já a ta žížala. Žížala. To mě přivádí na myšlenku já a vážka… ,,Sorry, to jen tak z recese." ,,Docela bych si dal i něco k snědku". Jako by mi četl myšlenky, nejedla jsem nic od…oběda a teď je tak akorát čas odpolední svačinky. ,, Enýýýýý!" Tady fakt člověk ani upír nemá chvilku klidu, zajímalo by mě jestly nadejte někdy den, kterej budu mít jedině pro sebe, to bych leda musela všechny vyvraždit. ,,Debile, řveš mi do ucha." Zakřičím na Stefana, toho psychouše. ,,Promiň, ale mě tam samotnýmu bylo smutno." zafňuká jako správná fňukna a jde honit veverku, která právě skákala z jednoho stromu na druhej, pak na střechu domu a zas na strom, ještě my vleze voknem do mýho pokoje a poslintá mi šaty, třeba má slintavku a kulhavku anebo, co když ju kopla šílená kráva a teď z ní je taky šílená kráva? Sakra běhá tady šílená krávo-veverka a Stefan za ní utíká jak pominutej, co když ho taky kopne a pak z něj bude šílenej krávo-veverko-Stefan? Tak jo. Myslím, že už se asi přestanu koukat na ty sci-fi filmy. ,,Mám jí, mám ji!" huláká Stefan a v zubech drží svůj chlupatý úlovek. Fujtajbl. ,,No co? Stejnak už byla mrtvá." pokrčí Stefan rameny, když zahlédl můj pohoršující obličej. Jasně to ať si vykládá malejm svišťům před spaním. ,,Je my z vás špatně. Člověk se tady snaží prosazovat Greenpeace a vy tady mezitím vyvražďujete malinký, roztomiloučký zvířátka. Mor na vás." Zahýkám z poza-dveří, ke kterým jsem mezitím došla. Musím se jít něčeho najíst.


Zrazená...

27. května 2012 v 11:29 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Jedna jednodílná :) Taková... jak to říct? :DD No prostě de na mě asi jaro :D Vev xoxo :)



Věděla to. Věděla moc dobře, že by mu to neměla dovolit, a že by tu vůbec neměla být, ale nemohla odolat... Poznala to, když ji prvně přejel rty po krku stejně, jako to dělal právě teď, když mu obkročmo seděla na klíně. Vůbec to nebylo správné, ale v tu chvíli to pro ni bylo to nejlepší, co mohla udělat. Něžně ji políbil a v očekávání se od ní odtáhl a čekal. Jakoby se jí znovu ptal svýma černýma očima a ona na něj roztouženě hleděla těma svýma přivřenýma, sladce mandlovíma. Právě teď byla její poslední možnost. Poslední šance na to, aby to hned skončila, odešla a dál si žila svůj život ještě před tím, než ho potkala. Mohla to skončit, ale něco v ní se zlomilo při pohledu do jeho očí... Sklopila zrak, protože už dál nemohla čelit jeho tmavým očím, ale tiše přikývla na znamení souhlasu. Dala mu to, na co již dlouhou dobu čekal. Dala mu souhlas a on toho patřičně využil. Něžně jí pozvedl hlavu a jeho rty se přitiskly k jejím. Vychutnávala si to teplo, které se jí rozlívalo všude pod kůží, zažívajíc ho při každém jeho dotyku, ještě víc, když si ji teď k sobě pevně přitisknul a ona vpletla mu ruku do světlých vlasů. I přes to, že ji jeho špičáky škrábaly na jazyku, se neodtáhla, ale dál nechala své rty se vpíjet do jeho. Jemně se od ní odtrhnul a nechal jí se zhluboka nadechnout. potom se jeho rty přisály k jejímu krku a ona zavřela oči, ruce zaťaté v pěst. Nechtěl, aby ho tak viděla... Slíbil jí, že nic neucítí, ale v tu chvíli se strašlivě bála. Bála se, aby se něco nestalo, něco co neočekávala. Ale když ji znovu políbil na krk a volnou rukou jí zajel pod sukni, její obavy jakoby se rozplynuly. Něžně ho zatáhla za vlasy, aby pokračoval a v čekávání pootevřela rty. Nebolelo to... Jen když jeho ostré zuby proťaly její jemnou kůžu nad pulzující tepnou, plnou života, trochu sebou ucukla a zorničky se jí rozšířily. Líbilo se jí to... Pár kapek té sladké, nachové těkutiny jí stekálo z ranky na krku, ale on je hned zastavil svým obratným jazykem. Několik kapek však nakonec stejně dopadlo na její už tak dost odhalená stehna a ona otevřela oči. Při pohledu na něj se jí málem zastavilo srdce... Už to nebyl její Yevgenij... Bylo to zvíře... Noční lovec s obrovskýma červenýma očima a se strůžky její krve, stékající mu ze rtů. Nebyla to tvář jejího milovaného, byla to tvář lovce... Lovce, který jí nepřestane lovit, dokud nepadne únavou a on z ní nevysaje poslední kapku krve a nezemře... V tu chvíli pochopila, jak obrovskou chybu vlastně udělala...


8. kapitola: Směla bych být vážkou?

26. května 2012 v 14:28 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Ahojda, ráda bych se představila, jmenuju se lucíí a spolu s Vev (které tajně říkám Vef a ju to nehorázně štve) píšeme povídky a toto je jedna z nich. Jednoho dne, přišlo to tak nečekaně jako mamka z práce, mi svěřila důležitý úkol- přepsat další kapitolu TVD! A já jako správná skautka jsem se ho náležitě zhostila, takže tady ho máte! Je to moje premiéra tady na tomto blogu tak doufám, že si hned po přečtení neřeknete 'Bože to je ale trapárna' a už sem nikde nezavítáte. (s)Mějte se a užijte si to. ->lucíí


Lucas...on je ještě tady? Nezúčastněně přikývnu a dál přemýšlím nad upadlou rukou Mařky, to zrovna není nejlepší způsob, jak zachovávat úctu k zaměstnancům, ale co, nemyslím si, že by to zrovna jí nějak vadilo. ,,Víš já…Chtěl bych si o nás promluvit." Jo, to uhodl, zrovna teď bych si dala něco dobrýho na zub a ne žádný mluvení, dneska jsem už toho namluvila dost. Začíná mi lupat v pantu. Lup, jau, lup, jau, lup... ,,Vím, že to nemáš jednoduchý, a že tě nejspíš štve, že se musíme pořád schovávat, aby nás nikdo neodhalil a tak sme…" Neustále přikyvuju hlavou do rytmu včelího plácání na zavřené okno, neměla tam trubka co lízt- a v duchu se zaobírám myšlenkou, jaký by to bylo, kdybych byla vážka. Někdy bych to mohla zkusit, jakpak se asi oplodňujou? Tak jako my asi ne a vážka s jikrama je blbost, ale co když jsou jako ti hermafroditi? ,,…ale já tě miluju a chci ti říct, že tu pro tebe budu navždy. Pokud teda…." Mele furt Lucas, bolí mě z něho hlava. Počkat co kdyby náhodou existoval nějakej vážkař? Něco jako děvkař ale ve vážčím? To by bylo fakt hustý. ,,…Annie Rosemary Dorothy Labello San Fele Toykalov vezmeš si mě?" Zase? Podívám se na Lucase klečícího na jednom koleni a žmoulajíc modrou krabičku se snubním prstenem, který musel stát celé jmění, ikdyž pro něho je to jak nic. Musím uznat, že tento kroužek s modrým kamínkem je 100x hezčí než ten růžovej s kterým se vytasil minule, ale bohužel i ho čeká stejný osud jako jeho jeho růžového kamaráda.Tudiž v potoku. Zde sice žádnej není, dokonce zde nemaj ani kašnu a tak se musím spokojit jen s otevřeným oknem. Ani to, že se naučil celé moje jméno mu nijak nepomůže. ,,Dej mi už konečně pokoj!" Ohradím se na něj. Jako bych přímo čekala na tu jeho slavnou nabídku. Jako bych si to rozmyslela. Pchá. A ještě k tomu nejsem ta vážka. Jedinej světlej bod na tom je, že ta včela co tak marně hledala východ, ho konečně našla. Alspoň ta. To mě ale dožere ještě víc, já jsem chtěla být obr-zachránce! ,,Chcete mě stejně jenom proto, že mám zesílené schopnosti, že jsem jako zbraň. Zbraň hromadnýho ničení, však si to vemte, já o to už nestojím, už ne!" Vykřikla jsem a utekla směrem k lesu. Nebudu žádnej tank ani atomovka ani kulomet a ani nic takovýho a ničí. Nikdy, nikdy, nikdy.



(PS: Změna, vona to fakt napsala xD Vev xoxo)

1.kapitola: Jásejte, jdu do světa

26. května 2012 v 14:04 | lucíí |  Jednodílné povídky O_o
Ahojda všichni co čtete Vefiini příspěvky, od doby co mě Vev uvedla coby další blogerku (týjo to slovo zní strašně vznešeně a důležitě) na mě furt huláká něco v tom smyslu, že jsem lenošná jak veš (což není pravda, co my víme o takové noční aktivitě tohoto broučka?), řekla sem si, že jí ukážu. Panečku, vždyť já nejsem žádná padavka, vyhrnula jsem si rukávy a napsala tady toto. Byla noc a foukal vítr a mě se chtělo spát a pes mi lízal nohu a…a…a…. Takže, je to takový všelijaký, ale snad se bude líbit a vy mě neukamenujete. Jo a případně mám pokračovat nebo je to marný?! ->lucíí<-.



Aloha, na úvod bych se chtěla představit. Mé jméno bohužel nemá u příjmení žádný šlechtický titul žádný Di, De, Sirka, Hraběna, Barona, Kněžna, nedej bože královna. Ej, ale to by bylo super co? Být taková Sirka Erika Stroopová nebo královna Erika z Ramanagu. Nebo PhDr., Ing, Mgr. Erika Stroopová doc. Jo to by bylo těžce cool. Ale bohužel můj táta je jenom pouliční prodavač párků v rohlíku a máma je něco jako umělkyně. Takže z tátovy strany nic, leda by vymyslel párek s protilékem na AIDS, no ono by bohatě by stačila ta slintavka a kulhavka co se o ní tak mluví v telce. A no dobře, řekněme to narovinu sic s nejvroucnější upřímností milující dcery, máma není žádnej Piccaso. I když co já vím jak je slavná teď? Když sem u ní byla na návštěvě minulý měsíc, stěží udržela tužku v ruce, ale třeba se rozhodla pro to kreslení pusou nebo nohou, to by mohlo vypadat líp než to prostěradlo pomalovaný voskovkama, kterému s nadsázkou říká obraz. Takže, ahoj jsem Erika Stroopová, jo JEN Erika Stroopová, je mi když nepočítám ty dva roky, co stály za starou fusakly, 15 let, bydlím v jedné vesnici, která je tak malinkatá, že ji páni mapaři v krizovém úmyslu zvaném nedostatek tiskařské tuže přidělili pod velkýho taťky Brooklina(ve kterém pracují oba moji rodiče a máma tam dokonce bydlí na trvalo, aby to jako měla blíž k jejímu psychoterapeutovy Gonovi. Gon je její milenec - ale to sem vám asi neměla říkat). Nám 30ti obyvatelům Proutěnek to ale nevadí, čas od času sem totiž přijede nějakej ten dezorientovanej turista a koupí si u nás v samošce plechovku RC KOLY. Řídíme se tu heslem "práce dělá mistry " a proto všichni poctivě pracujeme na poly. Pak budeme mistrovská dědina. Pfff. Já se samozřejmě chystám být přinejmenším tou carevnou, takže já pracuju lada tak na svém zevnějšku, když už to teda musí být. Ale jako nemyslete si, že jsem nějaká primadona nebo tak to ne, jen se těším až tady z toho prdelkova vypadnu. Po zhlédnutí třetí řady amerického seriálu Glee je mou ikonou a vzorem Rachel Berry. Teda když pomineme její otřesnej vkus na šaty a na kluky (až na toho cukrouše Jessieho, kterýho nechala trubka pláchnout)je to schopná, mladá žena, která dokáže jít přes mrtvoly a neštítí se vzít si ponožky do balerín. Má velký sen, který s ní sdílím a to být slavnou světovou zpěvačkou. Zažít slávu a lesk Broadwaye, potlesk stojících lidí a záři reflektorů osvětlujících jen mou siluetu, zatímco budu zpívat smutnou baladu o nenaplněné lásce a vyprchaném porozumění. Jenomže, tady můžu zpívat svoje balady leda tak slepicím před spaním. Nic moc kariéra pro budoucí hvězdu. Stejnak mě ty slípky vykvokají hned po první notě vypuštěné z mé talentované a krásně tvarované pusy. Beztak nerozumí umění. A tak jsem si jednoho dne řekla, že moje budoucnost tady v Prouťenkách po bobu jednookýho Joshe nemá smysl. Sbalila jsem si kufry, rozloučila se s mojí nejmilejší krávou Bonbonie a nasedla do vlaku směřujícího do města. Nejspíš nějaký čas pobudu u mámi. Chci se přihlásit na vejšku, aby ze mě něco bylo kdybych se- jak my umělci říkáme-neprosadila v branži ( to se ale nestane) a taky je to super místo, jak se poznat s vlivnýma lidma. Jeden nikdy neví, co z takovýho třídního šprta jednou bude. Nějaké peníze na ni mám našetřené a pak budu chodit do práce k Willovi. 'Willovo volský voko' je jedna z mnoha Brooklinských restaurací patřící mému strejdovy Willovi. Je trochu "jiný" a tím jiný nemyslím, že je něco jako superman nebo Hulk nebo něco takovýho. Tím "jiný" myslím …Hmm ke komu bych ho přirovnala? Třeba jako zvoník od matky Boží, ale bez toho hrbu a taky bez té matky. Jinak jsme to myslím vystihla přesně. Hold tak to dopadá, když se někdo narodí pod šťastným sluncem. Než nasednu do autobusu, pošlu vzdušnou pusu tátovi, co se zrovna hašteří s paní Bovaryovou o to, jestli je ten rohlík dnešní nebo ne. Jo kdyby babka věděla, že je z mražáku, kde na něj začínala přimrzat švestka, asi by jí rupla hlava. Pohodlně se usadím do samostatného kupé a razantně za sebou zavřu dveře. Nepotřebuju žádnýho otrapu ani slizouna, aby na mě celou tu dvacetikilometrovou cestu koukal.


2.Kapitola: Prst nebo prs?!

26. května 2012 v 13:20 | Vev and lucii |  Transyl Vamp (povídka)
Ahoj knedle :P Já vím, já vím... Hrozně dlouho jsem nic nepřidala a hamba mě vážně fackuje, ale čekala jsem, že konečně přidá kapitolu lucii a ta se na to z vysoka vybodla... Takže další kapitola přepsaná mnou :) A za odměnu možná dnes bude ještě jedna ;) Tak mi prosím zanechte komentář i zpětne a já se vám budu snažit odpovědět na váš blog. Mějte se :) Páá Vev xoxo... :)*


Stále na cestě…
,,Alex občas mě tak napadá, jestli by nebylo lepší, kdybychom tě někde neutopili." Řekne Logan a usměje se při té představě. Úchyl! Ignorantsky se podívám na hodinky a Logan na mě čumí, jak žaba z kyšky. ,,Co to děláš?" ,,Ále koukám, kolik je hodin… Mám asi 15 minut na to, abych tě stihla uškrtit, zabalit do koberce a vyhodit z auta že?" zamrkám mile. ,,Děcka taky si připadáte tak divně?" zeptá se nepřítomně Jules. ,,Jestli chceš zvracet, tak támhle…" řeknu a ukážu na Logana. Ten se na mě podívá, a kdyby pohled zabíjel, tak sebou mlátím na zemi. ,,Ale ne… Jakoby s mou mamkou zůstal v Americe kousek mě samotné." Řekne Jules a ignoruje naši debatu, netušíc o mích masochistických choutkách. ,,Jako kdyby sis uřízla prst, zabalila ho do igeliťáku a nechala ho mamce v mražáku?" zeptá se trotl (a my všichni zasvěcení víme o koho de… ). Jules zakroutí hlavou a Logan na sucho polkne. ,,Tak v tom případě to nechápu..." řekne čímž potvrzuje mou teorii, že je mimozemšťan a chce za nás výkupný. (Kdo jinej by nám tak asi řezal prsty?!) ,,To je debil…To je debil…" opakuju stále dokola, jako nějakou říkanku a koukám se z vokna na imaginární zelený poníky a růžový jednorožce okusující imaginární oranžový kytky, který sou zelený jako špenát. Hele králíček co líže zmrzlinu! ,,…Alex!" zakřičí mi Jules do ucha, až se moje vnitří já leklo a spáchalo sebevraždu. ,,Co na to teda říkáš?" zeptá se mě. Proč nevím o co GO? ,,Jo jasně…" souhlasím ani nevím s čím. ,,Ha." Zařve. ,,Já sem to říkala…." Piští a rýpe prstem do Logana. ,,Nezměníme téma?!" zeptám se. Taky si připadáte tam divně?! ,,Jo jasně…" přikývnou unisimo a všichni se ponoříme do zdlouhavého přemýšlení nad vhodným tématem. No všichni?! Logan okusuje jízdenku ještě z vlaku a Jules si zašívá ponožku. ,,Někde sem četl, že tady věří na démony a upíry." Řekne Logan a mě je jasný, že mu to někdo řekl, jelikož je negramotnej. ,,Co?" lekne se Jules. ,,Zlato víš, že sis k tomu přišila prst?" ukážu na její ukazováček zašitej ve fusce. ,,Jakej prs?" rozzáří sed nadrženec Logan, jako pouliční lampa. Už sem mu na to chtěla odpovědět něco pěknýho, ale předběhl mě řidič našeho autíčka: ,,Tak a jsme tady." Zastavil. ,,To jako fakt bude bydlet na hradě?" otevřela jsem pusu dokořán a zírala na tu nádheru…

Druhá blogerka!!!

24. května 2012 v 22:13 | Vev
Ahojky brambůrci :P Chtěla jsem vás jen informovat o vývoji situace s druhou blogerkou... Takže vám chci slavnostně představit lucii :D Tramtararáááá :D lucii mě tu bude zaskočovat (snad) v době mé napřítomnosti, když se budu válet na lehátku v Řecku a vyhlašuji ji i jako druhou blgerku, čili je na stejném postu jako JÁ :D Doufám, že bude psát i nějaké jednodílné, nebo něco takového :D (Kecko!!!! :DD ) :D A začne další kapitolou TVD (Ano Ezlo tvá oblíbená :D). Já se (konečně snad po 100 letech) vrhám na Transyl Vamp :B a budu se snažit přepsat další kapitolu do zítřka, ale ty lufty mě snad zabijou... Zejtra ještě musím jít do Výtvarky :/ No nic :) Dobrou noc a užijte si pěkných pár slunečných dní :)* Vev xoxo :)


7.Kapitola: Mařenka neboli Mařka

19. května 2012 v 22:52 | Vev and lucii |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Omlouvám se, že až tak pozdě, ale koukala jsem na hokej a potom jsme o tom tak nějak vedli zapálenou debatu :) Samozdřejmě, že jsem smutná, že jsme prohráli, ale Slovákům to přeju :) Ty nenávistné komentáře na faceboooku mě už opravdu štvou... No nic zpráva pro lucinhu :D : Platonická zamilovanost do Damona je jasná :D Fakt je skvělej :D Děkuji, děkuji, děkuji :) Píšu ji s kamarádkou na střídačku, kousek já, kousek ona :D Ty jsi to ještě neslyšela?? :D Čoveče to už je pěkně starý :D Budu se snažit :D Žij zeleně! :D Páá :) Vev xoxo


,,Taky bych s tebou rád mluvil." Řekne Luke. A hele on to není hologram Jardy Jágra a dokonce to i mluví. ,,Tak kdo jde na řadu první??" nechápavě se na sebe podívají. ,,Já." Vykřiknou pochvíli oba unisimo. Bože, kam sem se to málem přivdala?! ,,Jako grupáč jo? Můžu se přidat? Deš taky Stefe? Bude to maso" Slibuje Damon, až do teď podivně mlčící. Dneska si člověk/upír nevybere. Jedněm blbcům zdrhne a k druhejm se nastěhuje. ,,Jasně… Právě sem si říkala, že bysme mohli pomoct paní Traumberiové s tou ucpanou žumpou co si na ni tehdy stěžovala...." Luke se na mě zděšeně podívá, až mám co dělat, abych udržela chladnou tvář. ,,Já bych šel… z lásky víš." dodá Nick. Na se Damon rozesměje na celý kolo. A já se musím smát s ním. ,,No co?" zeptá se Nick a rozhodí přitom rukama až flákne Stefana do břicha. Ten sebou škrábne o zem a v křeči se svýjí na podlaze. ,,Sorry, vole!" pískne Nick a Stef jen zaskučí. ,,Něco v něm křuplo." Řekne intligentně Damon a taky se válí válý po zemy, bohůžel jen v záchvatu smíchu. ,,Bože pojď!" houknu na Nicka, čapnu ho za ruku a táhnu ho kolem těch dvou směrem ke dveřím do kumbálku, kam Damon uklidil před víc než půl stoletím uklízečku, která mu prej pila krev, ikdyž podle mě to bylo spíš naopak. Otevřu dveře a spustim: ,,Hele Mařena! A furt leží! Já ti Damone říkala, že jí máš ten polštář naklepatvíc, ještě bude mít přeleženiny a pak nás zažaluje za špatný zacházení se zaměstnancema!" vtáhnu Nicka za Mařkou a spustim: ,,O čem chceš teda mluvit?" zatváří se pochybovačně a tiše poví: ,,Neuslyší nás?" zvednu oči v sloup: ,,Neboj, Mařka nemá uši a před svejma upíříma kámošema se stejně neschováš." Souhlasně kývne a řekne: ,,Já vím, že si mě nechceš vzít, ale pochop, já tě Lucasovi, Benovi, Dorotce ani nikomu jinýmu nedám. Si moje, ikdyž se ti to možná nelíbí…Mám tě rád, můžu ti nabídnout život v luxusu nikdy bys nemusela ani hnout prstem. Kolik těch tam venku ti toto může říct? Kde bys jinak pro zfialový písečníky byla? V nějaké polorozpadlé, plesnivé, zavšivené, zasmraděné, prolezlé, potenteuované, zamořné, zaprášené, modro-fialovo-okrovo-duhové chatrči?" smutně se na mě podívá. ,,Ale byla bych tam z lásky". Myslíte, že myslí jako TU Dorotku z Čaroděje ze země Ozz? Sakra...! ,,Jo a to si jako myslíš že ti o ten tvůj bílej luxus stojím?" Co je špatnýho na duhové barvě? Duha je náhodou borec. Oběví se kdy se jí zachce a pak se zas z ničeho nic zmizne prostě jednou je a jednou jení, bum bác je tu, a zas není a pak zas je a pak.... ,,Měla bys, ani nevíš o co přicházíš." Přeruší mě z myšlení. ,,Teď mluvíš jako Ben a ti ostatní, jak mluvíš o těch venku-i my sme venku… Ne to ty a ten váš posranej klan ste vevnitř! Myslela sem si, že si úpně jinej než všichni ostatní. Seš ale úplně stejnej srab! Blbče!" řeknu a prásknu dveřma až Mařence upadne ruka. ,,Tak co?" mrkne na mě Lukas. John a Sofia někam zmizli, ale vím, že mi pokoj nedaj, taky bude výslícháníčko.… ,,Anný? Posloucháš mě?" Kdo to zas...


Dreams and info :)

19. května 2012 v 11:44 | Vev |  Témata týdne :)*
Ahoj! Zrovna dopisuju další kapitolu k TVD a přemýšlím, jak správně zhodnotit svou situaci :D Rádio vyřvává Raise your glass a ségra umývá okno :D Kdyby jste ji viděli, umlátli byste se smíchy :D Jak prožíváte výkend vy? Doufám, že ne úklidem, jako já :) Do večera bych tedy měla přidat další kapitolu TVD a snad i More than this, jinak děkuji za povzbudivé komentáře, a že mi píšete na mail, hrozně mě to těší :) Jinak, kdo by se chtěl přidat a vymyslet nějakou povídku, kterou bych pod vaším jménem zvřejnila na svém blogu tak tady je: veronika.jurova@seznam.cz Potěší cokoli :) Mějte se pěkně a žijte zeleně! :D ♥ Vev xoxo.


18. Kapitola: Hazzy

16. května 2012 v 19:19 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Ahoj holky! :) Tak pokračuju :) Užijte si to a potěšte mě komentářema! Povinně! :D Vev xoxo... ♥



,,Tak jak vypadám?!" zeptá se Lou navlíknutej v neoprénu, prohlížíc se v zrcadle jako manekýn. ,,Jako celulitida naší padesáti leté sousedky po dvaceti letech, když de na pohřeb…" ohrnula jsem ret ze srandy, když svým kritickým okem zhodnotím jeho sexy zadek. ,,Loui neposlouchej tu ošklivou… Ehmm…Vypadáš fakt sexy." Řekl Harry a zamrkal na něj. ,,Zdar Hazza!" vykřikla jsem jeho neoblíbenou přezdívku. ,,Bože, kdyby pohled zabíjel, tak už ležíš pod stolem…" zasmál se mi Liam a podíval se na neochotně tvářícího se Harryho. ,,Už stokrát sem tě prosil, abys mi tak neříkala…" řekne a hodí po mě polštář. ,,Fakt? Mě spíš připadá, že na mě jenom řveš, ale možná to bude proto, žes vypustil to nejdůležitější slovo, a to: Prosím…"usměju se na něj mile a švihnu po něm Louisovu mikinu. ,,Dost vy dva! Celej výkend se hádáte, jako po dvaceti letech manželství!" vykřikne Zayn. Ano přesně Zayn. Dneska byl docela rušnej den, a to v mnoha ohledech (nepočítám to, že už od pondělí nemůžu najít fusku). Nejdřív, sem měla nejmíň sto chutí ho nečím praštit po hlavě (docela se mi zalíbila Niallova kytara), ale nakonec sme se usmířili. Myslim, že všechno dobrý… ,,Nepálej se náhodou dneska čarodějnice?" zeptá se Harry, jako v uplynulím týdnu pokaždé, když mu řeknu jeho neoblíbenou přezdívkou. ,,Není náhodou dneska světovej den kastrace? Musíme dokončit to, co sme začli tehdy u mě doma, kdyžs mi ukrad mí telefoní číslo." Řeknu a tajemně se usměju. ,,Tys mi ho dala!" vykřikne a pohodí kudrnama. Bože spomněla sem si na svýho křečka… Co asi teď dělaj kukuřičný děti… ,,Nemůžete někdo už konečně vzít ten telefon?!" zeptám se, když zazvoní už po šestý. ,,Ale ten je tvůj." Zasměje se Louis. Jestli mi volá ten debžot… Taťka? Co chce? ,,Čau tati…" řeknu a zatvářím se důležitě. ,,Ahoj miláčku. Kde jsi?" zeptá se. ,,U kamarádů na jídle." Řeknu a odkopnu od sebe krabičku od číny. ,,Aha… A kde? Tak za hoďku budu doma." Řekne a mě na hlavě stoupne i ten nejzapomenější chlup(ten úplně zapomenutej). ,,Aha… Super tati. Budem čekat." Řeknu a zavěsím. ,,Nástup! Jedem k nám a bude se uklízet!" vykřiknu a sprásknu patama, jako to dělají vojáci v G-force. No ty morčata. Jen by mě zajímalo, kdo bude zrádce krtek. Zamyšleně si prohlídnu Harryho. Je mu trochu podobnej… Vlastík Plamínek :DD


Opusť své tělo a přenes se...

16. května 2012 v 14:58 | Vev |  Témata týdne :)*
Čau lidi :) Dneska přidávám článek na téma týdne :) Užijte si to a nezapomeňte komentovat :) Luv Ya Vev xoxox :)


,,Uvolni se...Zavři oči. Tak hezky pomalu. A představ si, že jsi ve svém oblíbeném obchodě. Sedíš na malém taburetku a čekáš na svou nejlepší přítelkyni..." promlouvala k dvacetileté blondýnce hypnotička. ,,Ale já nemám nejlepší přítelkyni." přerušila ji a otevřela oči. ,,Nepřemýšlej nad tím. Nemusí ti to dávat smysl. Prostě se uvolni a dělej, co ti říkám a nemysli na nic jiného, prostě nepřemýšlej, odpoutej se od svého těla a poslouchej jen můj hlas..." řekla a čekala, než opět položí hlavu na lehátko a zavře oči, když tak udělala, pokračovala: ,,Takže čekáš na svou nejlepší přítelkyni. Zkouší si v kabince pěkné, červené šaty a ty víš, že jí budou moc slušet. Když vyjde, vypadá jako princezna a ne jeden mužský se za ní otočí. Je jí to příjemné a stále si sama sebe prohlíží v zrcadle, které vysí kousek od kabinky. Nakonec ty šaty koupíte a jdete společně na manikůru. Jedna z doprovodných činností je masáž rukou. Dnes mají v salonu docela šrumec, ale tebe a tvou kamarádku přijmou, jako vážené zákaznice a plně se vám věnují. Slečna, která se stará o tvé ruce ti pomalu krouží po tvých jemných rukou a ty si to užíváš. Na nic nemyslíš, jen na to, jak ti jemně masíruje tvé dlaně. Teď se pomalu přeneseme do toho osudného dne, kdy jsi i s matkou vyjela na silnici, vaší červenou dodávkou... Ráno jsi vstala, umyla se a napsala svému příteli, že jedeš se svou matkou do města. Co bylo dál?" zeptala se a plavovláska chvíli přemýšlela. ,,Rozloučili sme se s otcem a vyrazili. Ona nastartovala a já pustila nahlas rádio. Hrály zrovna nějakou pěknou od Lady gaga a my obě jsme se pohupovaly do rytmu a hlasitě zpívaly. Když v tom se z protisměru vyřítil nějaký malý nakláďáček. Mamka přibrzdila, ale nestihla ani včas zareagovat a to auto do nás čelně narazilo. Vím, že jsem se probudila a hrozně mě bolela hlava... Nevěděla jsem, co mám v tu chvíli dělat a všude byla krev, tak jsem chvíli bojovala se svým pásem, ale nakonec jsem ho udolala a vystoupila z auta. Kolem zrovna projížděl nějaký Ford, tak jsem ho stopla. Byla v něm nějaká mladá slečna a zavolala policii a záchranku, ale už bylo příliž pozdě..." promlouvala blondýna jako z tranzu. Přesně tohle je moje povolání. Hypnotyčka. Nechávám lidi opouštět své unavené tělo a mysl a promlouvám s jejich duchy, kteří ví vše, ale pro naše lidské schránky by to bylo moc traumatické, tak nám to zablokují... Podle mě však naše duše opouští tělo každou noc, když se vzdalujeme do určitých snů... Do jiných sfér a zemí...



1.Kapitola: Cesta infla grande...

14. května 2012 v 18:25 | Vev and lucíí |  Transyl Vamp (povídka)
Ahoj! :) Takže další kapitola, tentokrát z pohledu Alex :) Mějte se, komentujte a žijte zeleně ;) Vev xoxo. PS: Jinak nemáte někdo PSPčko?

,,Alex panebože, kde máš kufr?" rozkřikl se Logan po hale. ,,Nemohla sem ho skutálet ze schodů, tak sem to přerovnala do tašky." Logan jenom zakroutil hlavou a už mě táhnul k odbavení. Takhle rychle sem ještě neběžela. ,,Ahoj Lexí." Obejmula mě Jules u portálu. ,,Čau." Odpověděla jsem jí. ,,Vaše letenky prosím." Spustil na nás muž a já mu do ruky strčila lístek. Jenom něco zamumlal a poslal nás do letadla.
V LETADLE:
,,Alex dej si ty hnáty jinam!" spustí na mě Logan a kopne mě do nohy.
,,A kam?" kopnu ho zpátky. A podívám se na svoje nohy natažené přez jeho sedadlo.
,,Jinam!" šřouchne do mě.
,,A kam jinam? Nemám kam." Vykřiknu a hodím po něm jedinou zbraň, kterou mám: Burák.
,,No někam!" ukáže do uličky.
,,A kam někam?" ukážu na právě procházející letušku. Díky za tu medůzu!
,,Neser mě!" rozčílí se.
,,Co?" nastražím ucho.
,,Dej si ty šunky prostě pryč!" zařve mi do ucha.
,,Nemám kam! Vidíš tady snad někde víc místa?" ohradím se.
,,Ku*va fix!" vzdá to.
VE VLAKU:
,,Už tam budem?" povzdychnu si.
,,Alex už sem ti snad po stý řekl, že ještě NE!" složí Logan bezmocně hlavu do slaní.
,,A kdy tam budem?" povyskočím, jako Velikoniční zajda.
,,Až tam budem, tak tam budem!" bouchne rukou do skládacího stolečku.
,,A kdy tam budem?" řeknu zoufale.
,,Můžete se vy dva konečně přestat hádat?!" vynervila Jules, když už to nemohla poslouchat.
,,Jo!" zabručel Logan.
,,Ne! A už tam budem?" vyskočím, jako dítě, těšící se na Ježíška.
,,Pane Bože! Ať už tam sme!" povzdechne si Jules.
V AUTĚ:
,,Hej lidi? Vidíte támhle ty louky?" zasní se Jules.
,,Jo připadám si, jak v Narnii." Zvednu oči od Piškvorek, který hraju se svým imaginárním přítelem Honzou.
,,Co je to Narnie?" zeptá se debil a štrachá Google maps.
,,A já, že sem nevzdělaná… Já jo?" zamávám rukama.
,,Hele koně!" dělá Logan, jakože nic.
,,To sou ovce a nezamlouvej to! Vracíme se do starejch dobrejch vidláckejch let!" otočím se na Jules, která se modlí, abychom tam už byli, což mi vnukne nápad.
,,Už tam budem?" zeptám se.
,,Kriste můj! Proč sme ju táhly sebou?" spráskne Logan rukama.


6.Kapitola: Nick!

14. května 2012 v 7:40 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Čau lidi! :) Přidávám další kapitolu, a doufám, že se bude líbit :) Snad ještě dnes přepíšu další kapitolu Transyl Vamp :D Mějte se Vev xoxo.



,,Tak už si nás našel.. Pročs nás vůbec hledal?!" zeptám se hledajíc můj poslední chlup na hlavě. ,,Mercuriovi se po tobě začínaj ptát, jestli se dole neukážeš, udělaj z toho tady prej kůlničku na dříví." Popotáhne Stefan. Chtěla bych říct: Leda prd, ale bohužel vím, co dokážou. ,,No jo už jdu." Pracně se vydrápu na nohy, a až teprve teď si mě Stefan pořádně prohlídne. ,,Týýýjoo vypadáš úžasně!" spadne mu sánka. Bože od kdy vlastně používám tak složitý slova?! ,,Líp než kdy jindy jo?!" ušklíbnu se. ,,Eh to ne, vždycky ti to sluší…Zeptej se koho chceš… Milerád ti to každej potvrdí, vždyť to víš… Tak proč se ptáš?" hledá slova, aby zamluvil ty šaty. Ha! Sem ho prokoukla… ,,Nevím, jen tak ze zvyku." Ušklíbnu se na něj. Jen zavrtí hlavou a už mě strká ze dveří. Trochu se mi klepou nohy a potí ruce. Popravdě řečeno se mi tam dolů nechce, né že bych se jich bála, to fakt ne, ale protože nechci vysvětlovat, proč sem zdrhla ze svatby. Víme jakou mají sílu, že? A kdyby mě Stefan nestrčil ze schodů, ani bych tam nedošla. Má docela páru… ,,Á Enný se nám konečně uráčila sejít dolů…Jaká to čest?!" prohodí ke mně sarkasticky John. Vypadá na dvacet, ale nenechte se zmást, je mu přesně šestset-devadesát a něco… A proto je to taky hlava klanu. Hlava?! Co to kecám? Spíš prdel… ,,Nedělej si naděje, kvůli tobě sem tu zdlouhavou cestu nekráčela." (neletěla) Odpovím mu, aniž bych se na něj podívala, jelikož se pohledem zařezávám do Nickovích očí. ,,Ahoj Enný. Můžem si promluvit?" zeptá se mě opatrně Nick, toho mám sama o sobě ráda. Ale jeho rodina… Nejsem věc a už vůbec ne zbraň hromadnýho ničení, jak si někdo myslí. Vrhnu nevraživej pohled na Johna.,,Jo jasně." Usměju se na něj a teprve až teď se kouknu i na ostatní. Mimo Johna a Nicka sedí na sedačce Sofia. To je žena Johna, potom tu je ještě Lucas a dál… Nikdo. ,,Kde máte ostatní?" zeptám se a kývnu na Sofiu, páč vím, že Mercuriovi jsou hodně početný klan, zhruba asi tak osmset členů. Vím to díky svatbě, kam se všichni sjely… Bylo tam tolik lidí-upírů, jak kdyby dávali někde něco zadarmo. ,,Měli jinou práci." Aha, takže se mě rozhodly ignorovat (líp pro mě) a nebo si myslí, že když si pro mě přijde samotnej král, svitne mi v palici, omluvím se jim a poběžím zase na spátek do hradu, kterej vypadá jako pohřebiště. No fajn, přeháním. Nebydlí v tom hradu, ikdyž tou rozlohou trochu připomíná, ale v hóóódně luxusní vile. Znáte to ne? Všechno bílý, naleštěný až sou skoro vidět blýštící se hvězdičky. V tom domě si nepřipadám svá. Dáte si nohy na stůl a už k vám kvapčí uklízečka a spustí přednášku na téma: Tento mramoroví stůl z doby… Ta ženská si pamatuje historii každýho kusu nábytku v domě. Je to tam fakt magor na magorovi.


Transyl Vamp :B

10. května 2012 v 10:25 | Vev |  Transyl Vamp (povídka)
Ahoj lidi! :) Máte se? Co výkend? Doufám, že jste přežili bez vážné újmy na zdraví :D Rozhodla jsem se věnovat se zrovna téhle povídce, takže se máte určitě na co těšit :) Proloog je psát z pohledu vypravěče, ale v další kapitole už bude z pohledu Alex a bude humorný :) Já vím ach ty nudný prology :D Jinak tu máme novou spoluautorku, která se mnou píše jak povídku o TVD, tak tuto povídku :) Takže se mějte a napište, jak se vám líbí :) Vev xoxo :)


,,Jules promiň! Zmeškala jsem vlak, tak sem musela čekat na další." omlouvala se horlivě Alex své nejlepší přítelkyni, když dorazila na místo jejich sjednané schůzky a v hlavě jí výřilo tisíce myšlenek po rozmluvě se svým bývalím přítelem Maxem, který byl opravdový důvod jejího pozdního příchodu.
,,To je dobrý, vlastně jsem zrovna teď přišla..." odpověděla Jules a obejmula Alex na uvítanou. ,,Psala jsi, že jsi se pohádala s Loganem, co se stalo?" zeptala se Alex a nechala se stáhnout svou kamarádkou na lavičku, na které seděla Jules, kudrnaté vlasy volně spývající na ramenou, lesknoucí se při svitu slunce, jako zlato a v madlovích očích smutek. ,,Asi je konec... Vlastně mi dal na vybranou." řekla tiše a pohlédla na svou černovlasou kamarádku, jejíž vyvalené modré oči ji připomínali dva tenisové míčky, ani nevěděla proč. ,,Cože?" vymáčkla ze sebe nakonec Alex. ,,On jede na dva měsíce někam do Rumunska. A já to bez něj už prostě nevydržím. Nevíc to mezi náma tak trochu skřípe..." povzdechla si Jules a složila hlavu do dlaní. ,,Dva měsíce? Tak to teda fakt ne... Pamatuju, jaks vyváděla, když odjel na dva dny do Kanady stanovat." řekla Alex a položila ruku na Julesino rameno, na znamení, že je tu pro ni.
,,Buď to prostě budu muset vydržet, nebo se rozejdeme... Netuším, co mám dělat. Já to bez něj nevydržím..." vydechla Jules, jako by ji ta slova snad mohla nějak ublížit a podívala se na svou přítelkyni. ,,Možná by bylo lepší, kdyby jste se rozešli teď v dobrym, než za pár týdnů v hádkách..." řekla Alex a setřela Jules slzu, která se jí sunula po tváři.
,,Já vím, že ho nemáš ráda..." zasmála se Jules přez slzy a Alex se k ní přidala. Ne, že by ho neměla ráda, ona ho přímo nenáviděla...
,,Nebo je tu ještě jedna možnost, ale tu jsem zavrhla hned na začátku..." pronesla Jules do ticha. ,,Jaká?" pobídla ji nadšeně Alex. ,,Že pojedu s ním..." řekla a povytáhla obočí v očekávání, co na to řekne její přítelkyně. ,,Tak jeď!" vykřikla Alex až se za ní otočila pár kolemjdoucích.
,,To přece nejde. Nemůžu se prostě sbalit a odjed na dva měsíce někam do Transylvánie." rozhodila nevěřícně rukama. ,,Pamatuješ na Dějiny?! Drákula... Vlad Tepes Napichovač. Pán zla spolčený s ďáblem... A navíc tam nikoho neznám!" ,,Tak já pojedu s tebou!" vyhrkla bez přemýšlení Alex. ,,To bys pro mě udělala?" zeptala se Jules. Přesně tohle si přála... Hrozně chtěla jet s Loganem, ale nechtěla jet sama. Alex přikývla...
A přesně takhle se obě dívky i s Jelusininým přítelem dostaly do Transylvánie, země upírů a nočních ďasů.


Zavržená...

8. května 2012 v 15:09 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Jednorázovka vztahující se k tématu týden ;) Určitě napište, jak se vám líbí, budu vám vděčná.Vev xoxo.


,,Bože a co? Tak nejsem jako ostatní. Nemám perfektní hlas, nejsem nejhezčí, dokonce ani nejhubenější. Nemám žádný talent, který bych mohla někde předvádět, nejsem ani moc chytrá. Nejde mi počítání ani fyzika, nebo chemie. Vlastně nenávidím i jazyky a ztratím se všude kam přijdu, ale jsem to JÁ. A není tu nikdo jiný, kdo by tě zrovna teď mohl nakopnout. A proč? Protože se tě ostatní bojí, kvůli tomu, že jsi mrcha? Ne já se tě nebojím. A ani nikdy nebudu, protože svět je hrozně nespravedlivý. TY jsi nespravedlivá. I Jason je nespravedlivý, protože já opravdu doufala, že už by mě někdo konečně mohl milovat. A on se mi jen vysmál, protože jsi ho k tomu navedla! Moji rodiče mě nenávidí kvůli tomu, že nejsem podle jejich představ. Ne nejsem taková, jakou mě chtěli mít a ani nikdy nebudu! Ale nevadí mi to, protože jsem taková, jaká jsem a jsem na to hrdá! Jsem originál, mám vlastní já. Přesně taková já totiž jsem. Úplně jiná než ty a ty tvoje slepice, které za sebou všude vodíš, jako husu na provázku. Jsem jná než ostatní a to mě dělá svou. Nech mě na pokoji! Nechte mě všichni být!" prskla Talon znechuceně Sáře do tváře a utekla ze školy. Nevnímala tváře svých překvapených spolužáků, ani Jasona, který ji chtěl všechno vysvětlit, protože on se do ní opravdu zamiloval. Běžela a po tvářích se jí linuly potoky slz, nepřestávajíc téct, ani když nasedla do autobusu, který ji odvážel daleko od města. Nemohla. Byla úplně na dně a veděla to, jenže nebyla schopna stím nic dělat. Vlastně ani nemohla. Život se k ní krutě otočil zády, jako už tolikrát. Prostě z ní zbyla jen lidská troska, běžící v přílivu, bosíma nohama bořícíma se každou chvílí do písku. Tak nešťastná... Tak zlomená a zrazená... Jakoby všechny ty hrozně věci, které se právě jí přihodily za celý její život, na její hlavu dopadly až nyní. Znaveně se ponořila do mořských vln a nechala je, aby jí setřely slzy a zbavili ji a její duši té temnoty, která ji naplňovala. Když voda začala stoupat, přesunula se na vyhřátý písek o kousek dál s hlavou plnou otázek a informací, které ve svém věku nemohla vyřešit a její mysl je odmítala spracovat. Přesně takhle ji našel. Smutnou a uplakanou, ležící na písku s mokrými plavými vlasy, spočínajícími na její hrudi a na na písku kolem. Nešťastnou, odvrženou a potřebujíc objetí, které nalezla právě u něj. Nikdo se o tom nedozví. Dal jí slib a ten neporuší ani pod výhrůžkou smrti. Její důvěra pro něj byla vším, co si mohla přát a dal jí na oplátku to, co neměla. oporu a duši, která byla schopna ji vyslechnout. Dal jí v sobě přítele. Odvezl ji domů a od té doby, jakoby byli jeden. Nic a nikdo je nemohl rozdělit. Jeden bez druhého byli nikdo. Jakoby k sobě patřili odedávna a měli spolu být až do konce života. A právě tohle pouto je dělalo jinými. Originálním a věřícími v sebe sami.



5. Kapitola: Sněhurka

8. května 2012 v 14:32 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Ahoj lidi :) O5 další kapitola :) Věnovaná?... lucíí, pokud ju chceš někomu věnovat, je to na tobě :) Za mě je to pro stále čtoucí Ezlo :) Mějte se fajn :) Pá Vev xoxo ♥

Na to začala vyhazovat všecko oblečení, co měla ve skříni a furt si pro sebe něco šuškala. Za ty roky, sem už viděla ledacos, ale todle je unikát! Buď dostala epileptickej záchvat, nebo bysme měli někde splašit nějakou kazajku a nechat ju stát před nějakým ústavem však von by si ju někdo milerád vzal… ,,Tyhle by ti mohly bejt."ukázala na fialkový šaty na ramínka. Jsou mi nějak podezdřele povědomí. ,,Dal mi je Stefan…" Aha, tak sem zmizely… Stefan! Čórka jedna Sicilská! Moje šatičky! Bylo mi hned divný, proč se kolem nich tak ochomejtá. ,,Jo ty si vezmu, mám k nim skvělý boty…" vykouzlím na tváři úsměv. ,,Tak jo…" kívne Elena a narve mě i s šatama do koupelny. Jop, padnou mi furt stejně. Jestli si Elinka-prcinka myslí, že jí je zas vrátím, tak to se plete. Jsou, byli a budou moje. Jak by řekla moje kamarádka Nella, kterou mi zabili před očima vlkodlaci- snažím se na prdel namalovat ksicht. Po těch rocích mám už všechny fígle v malíčku, tak mi to moc dlouho netrvá. Účes nechám na Eleně, aby si nepřipadala nedoceněná. Elegantním krokem vyjdu z koupelny. ,,Pomůžeš mi s vlasama?" usměju se na Elenu, která na mě čučí, jak žaba z kyšky, div jí do té otevřené pusy nevletí mucha co se zatím probrala z kómatu. ,,Jo jasně." zavře pusu. ,,Strašně ti to sluší. A ty šaty…Páni sou moje? Na tobě vypadají mnohem líp, než na mě." Bodejď by ne, když sem si je nechala šít na míru uznámého londýnského krejčího myslím že jeho jméno začí;nalo něco na Pe...že by perník? nebo pecivál?no to je už těd jedno. ,,Děkuju." Usměju se na ni úsměvem, kterej dostal už pár lidí-kluků-na kolena. ,,Tak co ten účes?" zeptám se navenek lhostejně, ale v duchu se směju, jak kdyby mi někdo strkal lego do zadku. ,,Jo jasně." Houkne Elena a už nosí žehličku, kůlmu, sponky, gumičky, laky, masky a dalších sto věcí. Kde to bere? Žeby další úchylka??!! Posadí mě na židli a pustí se mi do vlasů. Pozdě lituju toho, že sem jí to dovolila. Aby mi na té hlavě pár chlupů zbylo…. Asi po hodině skoumání imaginárního fleku na mojí botě, někdo zaklepe na dvěře. ,,Enný?" houkne Stefan. ,,Jo sme tu. Poď dál!" přece ho chudáka nenechám trapčit přede dveřma. ,,Uff- ste tady, všude vás hledám." Oddechne si Stefan, až to vypadá, jako by si hrál na toho vlka, co sfoukával prasátkům domečky. Stefovi by se mělo zakázat číst knížky pro děti! Ještě před rokem si hrál na Sněhurku a všude hledal trpaslíky…


Náramky přátelství

5. května 2012 v 12:17 | Vev |  Fashion :)*
Ahoj lidi! Přidávám kusovku s náramky. Taky je nosíte? Asi jo že?! :D Znamenají pro vás něco víc? Já mám například náramek od své Best friendky a ten nosím stále na ruce (ikdyž žloutne, černá, zelená, modrá a hnije :D). A ona nosí ten ode mě :D Vlastně sou úplně stejný :D Jo to budou ty pampelišky... Normálně řesím dilema... Je lepší Britská, nebo Česká verze The voice (Hlasu) ? :D Podle mě asi Britská, navíc Voyo musí všechno blokovat! Nenávidím to! Užijte si den :) S láskou Vev xoxo :)


Sladká droga

4. května 2012 v 21:38 | Vev |  Témata týdne :)*
Všemi podporované a uznávané. Pro někoho však zkáza, ale pro lidi jako jsem já, jediný požitek. Ano samozdřejmě, že je řeč o malých na jazyku se rozplývajících cukrovinkách různých tvarů, chutí a barev. Na světě by jste nenašli stejný druh těchto dobrot vícekrát. Firmi vyrábějící tyto sladkosti přicházejí se stále novými věcmi. Počínaje sladkými čipsi a končeje u mandlovích lízátek. Většinou k nám přicházejí z velkých cukrovinovích společností z Německa, ale ani Francie, Británie nejsou pozadu. Jenže všechno krásné musí jednou skončit a cukrovku u nás má na 800 tisíc lidí a dalších nejméně 100-150 o tom ani neví. Spousta lidí, včetně mě toto riziko stejně podstupuje a bonbony jí stále dál a ve větším množství. Možná je to k zamyšlení, ale mentalitu lidí nezměníme. Pokud tedy takto závažná onemocnění existují, proč tedy sladkosti vyrábíme? Kupujeme, nebo necháváme dovážet? Z jediného prostého důvodu. Kvůli požitku. Není dokonalejšího léku na nervy, než tabulka mléčné čokolády, a jak zaměstnat děti? Balíček ovocných bonbónů je sklidní a my si můžeme nerušeně užívat pár minut klidu. Ne rozhodně nehodlám změnit svou závislost na sladkostech. Jsou jako droga a já potřebuji stále více :) Vev xoxo :)*


4.Kapitola: Těžkej den... Nejdřív postel, potom hadr.

4. května 2012 v 19:17 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Oukej, takže konečně další kapitola povídky, doufám, že se bude líbit a že si ji užijete :) Věnovaná lucii, za pomoc (no pomoc, za to, že ji se mnou psala a píše!!!), Dokonce se rozhodla ji se mnou taky dokončit, takže se máte na co těšit :) Enjoy it :) Vev xoxo.


,,Takže, po Anný prahnou všichni starší upíři, čarodějové, vlkodlaci,dědek z kamelotu, Jeníček, Mařenka a kdo ví co ještě. Skrátka všechny nadpřirozené bytosti ji chcou pro sebe, protože je unikát. Napůl upír a napůl čarodějka." Koukne se, jestli ho všichni poslouchají. Upřímně i já ho pozorně poslouchám, má takovej příjemnej hlas, dobrej vypravěč. A to prosím celej ten příběh znám na spaměť, bodejď by ne, když je o mě?! ,,Jinak na tom nebyli ani Mercuriovi. Navíc se do ní prostřední syn…Menuje se myslim Nick…zamiloval. A nebyl sám… I nejstarší Luke se do ní zakoukal. Ti dva spolu dlouho bojovali. Anný se však nelíbí ani jeden, ale holt se musela vdávat." Dokončil Stefan a uronil slzu…. ,,Ježiš chudák. Za kluka, kterýho nechtěla?" soucítí se mnou Bonnie. ,,Já bych nikdy…" už se nedovím, co by Bonnie nikdy páč Elena začne zuřivě vrtět hlavou. ,,Já bych taky nikdy nemohla žít napořád (jelikož upíři sou nesmrtelní) s někím koho nemiluju." Proto sem taky utekla. ,,Já taky ne a Enný taky ne, a proto ve svůj svatební den utekla k nám… A teď ji tu Mercuriovi našli…" ,,Ježiš, co budem dělat? Sice ju moc nemám ráda, ale nedáme jim ju, že ne?!" vykřikne pobouřená Elena a uhodí Jeremiho do nosu. Ten jen suše mlčí. ,,Je to skoro nejsilnější klan, skoro všemocný, co nám zbyde?" řekl Damon, který až do teď mlčky seděl na zemi. Vůbec by mi nevadilo, kdyby v tom mlčení pokračoval ,,Ne, ne, ne, néé,…" začne do mě zuřivě kopat Elena, nutno říct, že jsem pořád ta postel. A ikdyž má sílu, jako mucha, docela mi to vadí. Tahle situace si vyžaduje moji hmotnou podobu. Snažím se teda zhmotnit. Asi po deseti minutách, co je každý zahleděný do svých vlastních myšlenek, ze sebe udělám sebe. A neptejte se mě jak sem to udělala, jelikož to sama nevím. A položím známou otázku: ,,Tak a teď mi někdo řeknite, co budem vlastně doprčic dělat?" vykřiknu až mucha, co je dole v kuchyni strachy omdlela. Všichni na mě koukaj, jak kdybych spadla z Marsu. Nahlas si povzdechnu: ,,Fajn, mám plán." ,zvolám znaveně. ,,Takže Jerry a Bonný uklidí tu postel." Mrknu na ně a oni se hned zvednou a dou. Týjo, to sem nečekala. Musela sem zakroutit hlavou, abych mohla uvažovat racionálně (co to slovo vlastně znamená?!). ,,Damone, Stefane…Vy je děte přivítat. Chovejte se-ikdyž to bude těžký-normálně. Hlavně se o mě nezmiňujte." Kouknu se na ně a oni k mímu velkýmu překvapení jdou. Ty kámo! Věděla sem, že mám velitelský schopnosti, ale až takoví?... ,,A co já?" zeptá se mě Elena. ,,Ty …mmm… ty mi pomůžeš s oblečením. Musím vypadat, jako že si to tady na 100% užívám." Te se Eleně zdřejmě zalíbilo, jelikož vypískla, jako bych ju píchla jehlou do prdele, což není zase tak špatnej nápad.



3.Kapitola: Freddie Mercury??

1. května 2012 v 15:25 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Další slíbená kapitola TVD. Doufám, že se bude líbit :) Věnovaná Ezlo, která se po ní už ptala :) A taky Naomi, která mě dokopává k přepisování :D Díky lidi :) Enjoy it! Vev xoxo :)


,,Jé čau ségra!" zařve Jeremy ,,Hele, kde máme ty vlhčený ubrousky?" ,,Ježiši na co zrovna TY potřebuješ vlhčený ubrousky?!" zeptá se nasupeně Elena. ,,Ani nevím, ale bylo to první, co mě napadlo." Řekne drze Jer a pokrčí rameny. ,,Padej…" zavrčí El. ,,Jasně hned." Zazubí se na ně. ,,Ale... něco pro tebe mám Stefčo." Řekne a hrabe se v kapse. Být ním rač bych to nedělala, protože Bůh ví, co tam všecko je, ještě ho něco kousne. Po chvíli vyloví malou krabičku a hodí ji na postel. ,,Ještě nechci ňáký malý smrady v baráku." Aha takže už vím, co mu dal. ,,Hnusák!" pronese Elena až se bojím, co z ní příště vypadne za hovadinu. Ale Jeremimu sem z hlouby duše -jestli nějakou mám-vděčná. To by se jim tak líbilo, dělat na mě prasárny. Nestydy jedny. Stefana sem už nahýho viděla-!!OMYLEM!! sem vlezla do sprchy, ale po nahé Eleně fakt netoužím. Sice sem už za svůj život viděla nahatých lidí víc než dost a to nejen nahatých ale… Z mého vnitřního rozhovoru mě (i je) vyrušil Damon, který bez zaklepání vtrhnul dovnitř, tady se fakt dveře netrhnou. Co to je toto? Ňáká sněmovna?! ,,Děcka! Ááá… Bože Stefane zahal se… Né ty né El… ty nemusíš." ,,Občas mám chuť tvého bratra zabít" Jóó já si s touto myšlenkou taky pohrávám od doby, kdy sem ho potkala,a to sem měla příležitostí víc než dost. Ale né, já sem se smilovala. Kráva jedna hloupá… ,,Máme problem." ,,Já mám taky problem, nemůžu najít druhou fusku."řvě hystericky Stefan a Damon se jen blahosklonně usměje na svého bratra, ležícího pode mnou. ,,Myslím, že ,MŮJ´ problem je daleko vážnější." ,,No tak teda povídej." Vybídne ho Elena. ,,Tak fajn… Máme návštěvu… Přijela Buffy!" ,,Áá no to je strašný, jako… TA Buffy? Co budem dělat?!" začne hysterčit Elena. Ježkovi voči ta je blbá až bych ju najrač žduchla do moře. ,,Zlato, Buffy je vymyšlená seriálová postava-neexistuje… To byl vtip." Já bych se i smála, kdybych mohla. ,,Tak co tu chceš?" prskne na něj Stefan. ,,Ále… Přijeli Mercuryovi."A doprdle! Jak mě tu našli? Sakra, sakra a ještě sakra! ,,Cože?! Kdy?! Proč?! Jak?!" chudák Stefan…Asi ho brzo raní. ,,Mercuryovi? Freddie Mercury? Ten s tím předkusem??" zeptá se Elena, která je úplně mimo. Damon se ji snaží mervomocí ingnorovat: ,,Na co ti mám odpovědět, jako první?! Prostě ji našli a přijeli no?! Teď čekají dole v hale." Řekna Damon se zvláštním podtónem v hlase. Divnějším než normálně. ,,Hlavně to neříkejte Aný." ,,Co nemáme říkat Anný? Že je Freddie Mercury upír?" zeptá se překvapená Elena (ano stále mimo). ,,Co?" zeptá se ode dveří Jeremy. Super ti dva tu ještě chyběli… ,,Ehm-Víš přijeli si pro Anný Mercuryovi." ,,Ahaa proto je na chodbě ta postel?" Uups já si říkala, co se sní asi tak stalo. ,,To je asi blbí že?" zeptá se Bonnie… Ne asi, ta holka je blbá jak Elena. Já sem to říkala, že blbost je nakažlivá. Proto se snažím kamarádit jenom s inteligenty. Ale ne vždycky to jde že? Jako třeba Stefan, ale tomu, když byl malej zasekl Damon do hlavy sekerku, takže ten se nepočítá. ,, Mám otázku. Kdo sou ti Mercuryovi, a co chcou po Anný?" zeptá se ,inteligentně´ Jeremy. ,,To je nadlouho." Mávne rukou Stefan. ,,Já chci taky vědět, proč chce Freddie ju a ne mě! Nebudu pomáhat nějaké tédlejc-té, když o ní ani nic nevim!" Proč když, se řekne Mercury, tak si všichni hned vybaví toho zpívajícího chlapa ? Vím co chtěla předtím říct. Taky bych vám mohla poreferovat co si o ní myslim, ale já né… Já ustoupím… Říká se moudřejší ustoupí… A tady to máte… ,,Tak jo… Povím vám to." Vzdychne Stef, kterej zhruba + - ví, jak to všechno bylo…