Duben 2012

2. Kapitola: Proč jsem postel?!

29. dubna 2012 v 11:07 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Zdravím! :D Přidávám kapitolu s TVD... Pro informaci: je psaná v době, kdyby jsme ještě nevěděli, co sou hybridi (nevim, jak se to píše :D), kde se vzali a jak se vzali... Ještě před Klausem a jeho rodinkou, atd... :D Takže třetí ruku berte s nadhledem :D Jinak tahle povídka je věnovaná Ezlo :D Holka ty mě zabíjíš svejma povídkama :D Mějte se :D Vev xoxo :)


,,Lásko?" hýkne zadýchaná Elena. ,,Co je s tou postelí? Divně se hejbe." Nic necítím a to prosím pěkně na té postely ležím taky…moment…sakra...já jsem ta postel! No to je teda gól! Jak s toho ven? Přeměnit se zpátky nejde už ze dvou prostých důvodů. Za prvé: nevím jak, a za druhé: i kdybych to věděla, byl by to docela trapas kdybych se proměnila zpátky a oni by zjistili, že na mě leží… ,,Nemám zdání." Rádoby pokrčí rameny Stefan. ,,Řekni mi něco… Kdo je ta nová holka? Ta ,Aný´?" dodá s úšklebkem. Já ju zabiju! Až bude usne, tak ju budu chodit strašit. ,,Enný?" To je moje kamarádka, nabídl jsem jí aby u nás chvilku pobyla. Nevadí ti to? Ona mi kdysy taky hodně pomohla." ,,Aha. A s čím ta ,drsňačka´potřebuje pomoct? Nezvládne to sama?! Nebo ať poprosí někoho jinýho." ,,El. Má to hodně těžký. Ona je totiž hybrid." ,,Cože? To má jako třetí ruku, nebo co?" diví se Elena a já mám víc než sto chutí ji něčím fláknout, že ani představa jak ji straším nepomáhá. ,,Né-é." zasměje se Stefan. Ten si to taky vypije! ,,Ona byla čarodějka a při válce ji upír jménem Donn přeměnil. Takže teď je to i to. Jo a je strašně stará, možná i víc než já." Stefanee! O věku dámy se přece nemluví! No nevím, jestly sem dáma, ale i tak…,,Aha a kde jste se potkali?" ,zamyslí´se Elena. ,,Bylo to v šesta třicátým (1936 :D)" zavzpomíná a v očích se mu leskne, jako válečnýmu veteránovy. Taky na tu dobu vzpomínám, to si lidi víc vážili toho co měli. ,,Bylo to na plese u Newleriů v Kalifornii, kde sme oba jako náhodou byli. To bylo moje zlí období, zabíjel jsem lidi na potkání, surově hltal jejich krev a mučil. Tou dobou mi nikdo neřekl jinak než Rozparovač. Anný mi z toho pomohla, ukázala mi i jiný způsob stravy. Přešli jsme na ,vegetariánství´." ,,Aha…mmm…Měli jste spolu něco?" ,,Co??Am…mmm… Ne obcestovali sme spolu celej svět, zachránili sme si navzájem životy. Hodně jsme se sblížili … Ale není nic víc než moje kamarádka." Ohradí se Stefan a ve tváři vypadá, jako Spangebob narvanej v záchodě. ,,Aha fajn, tak si tu svou ,kamarádku´klidně sežer!"rozkřičí se Elena a mě leknutím málem upadla nožka. ,,No tak lásko, to přece nemůžu… Nejím lidi, a i kdyby jo, svoji nej kámošku bych nikdy…Navíc je jako já a ještě lepší… Mám ji rád, ale tebe miluju. Víš to že jo??" zeptá se, a když vidí, že se Elena nadechuje k tomu, aby mu beztak něco pěknýho řekla - tak ji jednoduše umlčí polibkem. Ježiši a je to tu zas. Elena je snad sexuální maniak, nebo co… Už sou skoro nahatý, když v tom někdo vtrhne do dvěří. Nevidím mu do tváře, v tom mi zavazí Elenina velká…hlava??


4. Kapitola: Úklid?!

26. dubna 2012 v 20:25 | Vev |  Dear diary... (The Wanted povídka)
Další kapitola s TW. :) Tentokrát ode mě :) Hope You like it :) With much love Yourse Vev xoxo :)



Ahoj deníčku!
Dnešek se vyvedl bezvadně. Vlastně jako každý den v poslední době. Nějak nás zaskočilo to nečekané štěstí, povalující se všude kole nás. Jinak máma si našla přítele, zítra u nás bude na večeři, chce mi ho představit. Nevím, co si mám myslet, protože vetšina jejich vztahů nedopadla moc dobře. Doufám, že tentokrát jí to vyjde. Docela se na něj těším, podle toho, co říkala, je to skvělý muž, ale názor si na něj udělám sama až ho uvidím. Dnes jsem byla se Sarah nakupovat, jak jsme se domluvily. Bylo to skvělé, koupila jsem si spoustu oblečení a bezvadné střevíčky. Když máme školu, tak se do centra většinou nedostanu, ale dnes to vyšlo a musím uznat, že jsem pěkně unavená. Právě teď ležím na své postely s Dustym v nohách, poslouchám nějaké cédéčko, které mi Sarah koupila a snažím se neusnout. Totálně jsem se nacpala těstovinami s nějakou bezvadnou sýrovou omáčkou, které uvařila mamka. Vaří vážně skvěle. Zítra jdu zase do školy, ikdyž se mi tam vůbec nechce, ale snad to nějak zvládnu. Nemám moc učení, takže by se to mělo dát přežít. Nějvětší strach mi však nahání další hodina Angličtiny. Mám ji celkem ráda, ale profesorka je vážně pes. Občas mě nechává přepisovat i celý školní řád. Prostě si hrozně ráda povídám no… Nemůžu za to, že jsem trochu výřečnější, než jak by si většina učitelů přála. Hrozně se těším na tu večeři, vlastně právě na ni jsem si koupila ty skvělé šaty. Chci udělat, co nejlepší první dojem na hosta a nechci mamce něco skazit, když se tak snažila. Dokonce dnes vyšpulírovala celý dům. Umyla okna, pověsila nové závěsy, převlékla postele a vyleštila každou sklenici do máme doma. Občas mi připadá jako posedlá. Navíc je hrozný puntičkář, takže když přeložím jen jednu jedinou věc někam, kde nemá místo, hned běhá po bytě a všechno přestavuje k dokonalosti. Někdy je to fajn, ale občas to vážně přehání. Dneska na mě spustila jen, co jsem si zula boty. ,,Jak dluho sis neutírala v pokoji prach?! A co ten nepořádek?! Můžeš mi prosím tě vysvětlit kde jsi tak dlouho?" obořila se na mě naštvaně a pohazovala při tom rukama. ,,Trochu jsme se zakecaly se Sarah. Víš, že má kluka?" snažila jsem se to zahrát nenápadně do autu, protože jsme se nezakecaly jen trochu, nýbrž půl druhé hodiny. Galantně jsem si při tom pověsila bundu a vyrazila jsem směr můj pokoj. Pocestě jsem líbla mamku na tvář a stačila jsem si i ukořistit pomeranč. Dusty už byl na svém obvyklém místě a spal mi natažený na postely. Vzala jsem si noťas a roztáhla jsem se na pohovku. Chvíli jsem chatovala se Sarah, ale nakonec vyhrává únava a já zmožena celým dnem ulehám ke spánku.


16. Kapitola: Medvídek a pár dalších degenů...

26. dubna 2012 v 19:45 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Ahoj lidi... :) Děkuji moc za milé komentáře, které mi tu necháváte :) Vážně mě to moc těší :) Další mírně nostalgická kapitola je tedy věnovaná vám všem... :) Vev xoxo... PS: Sorry lucíí, ale tu žabu jsem si nemohla odpustit :)


,,Nialle sedíš mi na místě!"vykřikl Louis znovu už asi po patnácté. ,,Nepovídej…" odpověděl Niall a dál se rozvaloval na konci sedačky. ,,Hele, ale já sem tady seděl první, ty skřítku!" rozkřičel se Louis s miskou popcornun v ruce. ,,Abyste se nehádali, tak tady sedím já!" vykřikla jsem naštvaně, když už jsem toho měla akorát tak plný zuby. ,,Co na mě čumíš, jak žaba s kyšky?" vykřiknu a vykopnu Nialla. Ten se se skřeky svalí na zem a směje se jako pominutý. Radši ani nezjišťuju proč… ,,Kde je vlastně Zayn?" zeptal se Harry a sedl si vedle mě. Provokoval. To bylo zjevný, ale přestala jsem ho řešit, už ve chvíli kdy mi ukradl můj díl palačinek a spořádal ho jedním hltem. A právě proto ten křoupu tu ohavně zelenou okurku! Louis si radši strčil plnou hrst popcornu do pusy a jen pokrčil rameny. Beztak se dusil jenom proto, aby nemusel něco říkat. Nejvíc mě na tom všem štve to, že se mi Zayn ani neozval. Bože co si to nalhávám? Vždyť jsem pro něj jen jedna ze sta. Jedna holka, která byla tak blbá, že si myslela, že by chtěl třeba i něco víc… Ne! Proč nad tím zase přemýšlím? Už jsem se kvůli němu jednou spálila… A to doslova. S tím obvazem na ruce vypadám pomalu jako můmie… ,,Elie?" uslyšela jsem hlásek své sestřičky. ,,Copak broučku?" zeptala jsem se něžně a otočila jsem k ní hlavu. Stála ve dveřích v noční košilce, se svým plyšovím medvídkem, kterého pevně svírala ve své drobné ručce. ,,Já nemůžu usnout…" řekla rozespale, přešla plouživím krokem až ke mě a sedla si mi na klín. ,,Stýská se mi po mamince…" řekla a přitulila se ke mně ještě o kousek blíž. ,,Já vím… Mě taky zlatíčko." Odpověděla jsem jí a přitiskla jsem se něžně na její droubné tělíčko, opírající se o mě a s nohami nataženými na těch Harryho, který na mě upřel svůj hypnotický pohled. Chvíli jsem ho pozorovala, ale nakonec jsem sklopila zrak, protože jsem už dále nesnesla ten pohled plný bolesti, který vyjadřovaly jeho zelené oči, žhnoucí, jako dva plameny. Už od malička jsem pro Angeliku byla víc, než jen její sestra. Prakticky mi říkala mami, přestože se s tou naší žila čtyři rok. ,,Chceš dneska spinkat u mě?" zeptala jsem se jí snažíc se zahnat její démony, napadající její mysl. Vzpomínky ji ničily víc než měly... Přikývla hlavou a po chvíli jsme odešly. Ještě jsem všem stihla popřát dobrou noc a rozloučit se s nimi, protože mi bylo jasné, že je už dnes neuvidím. Když jsme vyšly do mého pokoje, uložila jsem Angie do mé postele a rychle jsem na sebe hodila svoje spací tričko, spáchala jsem hygienu a přilehla jsem znaveně ke své mladší sestřičce. ,,Dobrou…" byla poslední slova, která jsem od ní v tu chvíli slyšela, protože za již za moment upadla do hlubokého spánku. Ještě chvíli jsem pozorovala její klidný spánek a nakonec jsem usoudila, že starostí už dnes bylo dost a zavřela jsem oči. *Ťuk ťuk…* Ozvalo se ode dveří zrovna ve chvíli, když už jsem skoro spala. Unaveně jsem vzdychla a vyzvala ponocného k výzvědám. Byl to Harry, kdo otevřel dveře. ,,Zapomněla jsem si tu mobil…" řekl a zmizel někde za pohovkou…


Přijímačky...

25. dubna 2012 v 16:07 | Vev
Děvčata pozor! Celá napjatá jsem dnes spamovala stránku k výsledkům přímaček snad už od rána, ikdyž měly být až dnes ve 4 :D A teď s kamoškou opatrně nakliknu stránku... Ne nechci se dívat! Co kecám? Jasně že chcu a co nevidím... Oni mě vzaly! :D Miluju Střední knihovnickou v Brně! ♥ :D Du se vožrat! :D Vev xoxo... TVD povídka se rozjíždí a u jejího přepisování se směju jako blázen :D



1.kapitola: Stefanovi žlutý trenky s kuřátkama!

24. dubna 2012 v 21:50 | Vev and lucíí |  TVD//Damon kleště popadne, špičák strachy vypadne :D
Čaute! Určitě jste si stihli všimnout, že začínám psát novou povídku :D Tentokrát je na téma TVD :D Ne rozhodně si nemyslete, že ji píšu sama. Píšu jí s kamoškou lucíí, a máme ji rozepsanou snad už od minulího roku :D Snad se bude líbit :D Věnování Nikk (zdar kááámo :D), která na ni čeká a všem, co ji čtou :) Vev xoxo... :)*


,,Stefanééé!" vrazí do dveří polonahá Elena. ,,Já vím, že tu seš! Vylez a poď si pro trest." Šibalsky se usměje a začne zběsile prohrabávat sedačku, až polštářky, který na ní leží lítají na všechny strany. Potichu se uchychtnu. ,,Enný!" napomene mě Stefan, který se kousek odemně kroutí ve ,,smrtelné,, křeči na parapetu. ,,Počkej až tě dostanu!" hrozí Elena a břinkne za sebou dveřma, že se až divím že nevysklila vokno. ,,Dobrý." Při pohledu na Stefanovi žlutý trenky s kuřátkama vybuchnu smíchy. ,,Víš, že sem ti chtěl poděkovat za záchranu života?!...Teď si naprdni!" zlobí se naoko. ,,Chudáčku malá… Co ti ta bakaná Elinka udělala? Smála se tvým sexistickým trenclím?" ,,Hahaha… Kdo by to do tebe řek? Jsou ti skoro dvě století a chováš…" Jeho monolog, který jsem přestala poslouchat už po druhým slově přeruší ostré zaklepání na dveře. ,,Ježiši!" vypískne Stef. ,,Kdo by to tak mohl být?!" zavřeští a hrůzou si začne okusovat nehty na rukou. ,,Mmm…" zamyslím se. ,,Jelikož už tu Elena byla, tak jediná možnost je Červená Karkulka…nebo Damon! Kdo z nich to asi bude? To je ale dilema!" řeknu, když už začíná okusovat nohu a v rychlosti hledá něco, čím by si zakryl svoje trencle. Co kdyby to byla ta Karkulka že? Takoví šoky to by bylo horčí než ten vlk nacpanej v babiččině čepce. ,,Karkulko, hola-hou jsi to ty?" zeptám se se smíchem a nadějí v hlase, když v tom otevře Damon. ,,Ahojte děcka!" zazubí se na nás. ,,Stefe?...Hezký trencle." ,,Co tu děláš?" zeptá se Stefan rudej až na prdeli. ,,Co ty tady?" zeptá se mě ten oplzlák. ,,Hraju si na Harryho Pottera." Odpovím. ,,Čáry…máry…Fuk!" zařvu už poslední slovo z chodby. Co tam ti exoti budou dál dělat je mi šumák, rači du spát. Jo mimochodem s tím čarováním sem zas tak nelhala… Přemístím se do postele a je mi jedno komu patří, ale tipovala bych to podle vůně (nebo spíš smradu) na Jeremiho. Právě kdyžna sebe natahuju peřinu, otevřou se dveře. Vejde osoba a já rač ani nedutám. V tom *žuch* a já: ,,Aúúú!" ,,Jé Ený! Ahoj, co tady děláš?...No to je jedno. Chceš se přidat?" ukáže na skoro nahatou Bonní, která se snaží omotat dekou, nutno podotknout, že marně. ,,Hezká podprda… Od Viktorias?" zeptám se, abych prolomila ticho. ,,N-ne." Zakoktá. Tenhle barák je fakt úchylnej. Všichni nahý… Jako jestli si myslí, že já taky, tak to se pletou.,,Asi rači pudu Jer, ale díky za lákavou nabídku, třeba příště." Člověk taky nemá hlavu, kam by někam složil. Připadám si pomalu, jak bezdomáč. A to sliboval Stefan hory-doly, když s ním pudu. Keci v kleci. Kam bych mohla… Na gauč jim seru, pokoj pro hosty divně smrdí a…Elena… Ta by mohla mít postel! Ale kde? Ten barák je jak bludiště. Skusím transport. Usilovně myslím na Eleninu postel, najednou se mi uděla černo před očima, a pak už nic. Proberu se a cítím se nějak…prkeně? Vůbec ne jako na postely. Najednou se otevřou dveře-Bože už to je fakt trapný, furt někdo někam leze. Člověk v tomto baráku nemá chvilku samoty-a v nich stojí Elena a táhne Stefana (Asi už ho našla?!). Divný je, že se Stefa nebrání, asi to už zná, nebo bude sladký usmiřování? Při té představě mi je na blití. Kupodivu zamíří ke mně. Ach jo to zas bude výslech… Jenže k mému překvapení, mě nevyslýchají, nýbrž si na mě lehnou. Bože to je váha…


15. Kapitola: Nákup...

23. dubna 2012 v 22:26 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Další kapitola! :D Určitě nezapomeňte napsat, jak se vám líbí, jelikož budu moc ráda :) Věnování? Asi všem, co ji čtou a pravidelně komentují :) Děkuju :) Vev xoxo... PS: Dneska byly přijímačky, myslím, že jsem totálně vyhořela... :/


Co si myslíte, že po mě chtěli? No jak jinak, než že měl Niall hlad a ostatní mu nechtěli dovolit začít jíst beze mě, protože by na mě nezbyla ani špageta. Jak může někdo sežrat celej hrnec těstovin s omáčkou a nepřibrat?! Holky tohle umět, tak si do konce života pískám. Už teď mám migrénu a to sem snědla jenom jeden talíř, aspoň že tam byla ta zelenina a nemusím mít zase přehnaný výčitky. Po včeři nastala naše oblíbená činnost… Sledování telky, když už nás přestaly bavit ty výmysly novinových plátků, přesly jsme na něco mnohem zajímavějšího…
,,Sakra Nialle, přibliž to trochu, vždyť jenom máváš prackama ve vzduchu!" rozkřičel se Liam na zběhlíka divoce rozhazujícího rukama, nohama a snad vším, čím to jen šlo. ,,Slepice…kočka…Kabát ve skříni!" vykřikoval Dave, který přišel někdy v půlce našeho sledování mích a Zaynovích fotek v jedné ruce držíc kýbl zmrzliny a v druhé papírové ubrousky se slovy:,,Poď se vyplakat na rameno." NEslušně jsem ho poslala do míst, kde slunce nesvítí a vypla televizi. Načež jsem dotáhla z pokoje Activity Gold Edicion a všichny jsme začali hrát. Zrovna teď Niall kroutil hlavou a procházel se po pokoji, jako Klaun. ,,Čas!" vykřikla Ramona a ukázala na přesýpací hodiny. ,,Vy ste vážně natvrdlí! To bylo autíčko na dálkoví ovládání!" rozkřičel se Niall a my vybuchli smíchem. ,,Vždyť to tak ani nevypadalo!" vykřikl Liam. ,,No hlavně, že Eliziny Velikonoce ste měly hned, jen co mě začala šlehat palmou po zadku!" vykřikl na svou obranu Niall. ,,Když umíš, tak umíš… Když neumíš, tak čumíš…" naparoval se Liam i za mě. ,,Už dost, nebo se tady ještě pozabíjíte, kvůli Niallově neschopnosti." Rozsekla to Ramona a vysloužila si tak patřičně káravý pohled od Nialla. ,,Zajedu pro něco k jídlu. Kdo de se mnou?" zeptala jsem se , abych odvedla Niallovu pozornost od Ramony, kterou se právě pokoušel vyděsit svou chlupaťoučkou nohou.

Cca za dvě dlouhatánské hodiny…

,,Takže úkoly: Liam de do chlaďáků, pro nějaký mražený maso a ryby. Harry s Davem se vrhnou na pečivo. Já a Ramona jdem pro jogurty a Niall s Angelikou berou útokem sladkosti a čipsy. Nezapomněla sem na něco, že ne?" zeptala jsem se držíc v ruce pěněženku a vedouc za sebou to stádo s nákupní horečkou. A jelikož mlčení znamená souhlas, vydali jsme se do obchoďáku. No jenže se mi všichni hned po první uličce nějak ztratili z dohledu… Nejdřív Ramona a nakonec jsem ztratila někde u cereálií i sebe. A tak jsem se jen pomalu procházela mezi regály a hledala pokladny. ,,Jé Nialle, počkej na mě! Já se zase ztratila. Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se a pověsila jsem se mu na ruku. ,,Jé Eliz. Kde seš? Všude tě hledáme. Už máme zaplaceno a čeká se jen na tebe." Řekl nadšeně s pusou plnou brambůrek a vedl mě úplně na druhou stranu. Najednou jsem začínala poznávat místa, z čehož jsem usoudila, že už jsem tudyma určitě šla. Jo stokrát sem prošla kolem pokladen, ale ani jednou jsem si nevšimla, že to ty poladny vážně jsou…

O pár minut(hodin) později…

,,Vy ste ten obchoďák snad vykradli nebo co…" zasmála jsem se, když jsme konečně vnášely všechny tašky s nákupem do domu. Měly jsme snad všechno. Od mlíka přez mraženu pizzu až po želé, který si vymrčel Liam a nehnul se od regálu do té doby, než jsem tam pár kelímků nepřidala. A pak, že se čekalo jenom na mě… Naše nakupování se snad ani nakupováním nedalo nazvat, bylo to spíš něco jako zuřivý nálet hladovějících kobylek. Když jsem konečně donesla poslední minerálku z auta, slastně jsem vydechla a sesunula jsem se na židli. Kluci zaveleli k přesunu na pohovku a já v kuchyni osamněla. No což aspoň něco uvařím. Jen doufám, že pro tentokrát už ani nebudou potřeba hasiči…


Informace//Počítadla??

22. dubna 2012 v 11:11 | Vev
Čaute děvčata :) Takže pár informejšn (?) :D Tento týden přidáno pár kapitol More than this a jedna jednorázovka, čili jednodílná :D Nějak nefakčí počítadla :/ Nebo jinak vám jdou? Mě totiž ne... :( Velké díky za komentáře, snažím se je oplácet :) Jinak v pondělí, čili zítra mě čekají přijímačky, takže nevím, jestli se dostanu k počítači, ale už se nebudu muset tolik učit, takže by to mělo být trocha lepší :) Jinak dneska bych něco mohla přidat, třeba další kapitolu More than this?? :D Jsem tu :D Piště připomínky,cokoli :) Vev xoxo... ♥


Seznam SB

21. dubna 2012 v 17:51 | Vev

Now and forever...

21. dubna 2012 v 11:36 | Vev |  Fashion :)*
Myslím, že ten prsýnek je kouzelný :) Přece neexistuje lepší vyznání lásky... Přidána další část More than this a jedné jednorázovky :) Vev xoxo ♥ Love You



Moje vlastní zlé JÁ...

21. dubna 2012 v 10:42 | Vev |  Jednodílné povídky O_o
Konečně jsem se dokopala, napsat něco jednodílného, takže si to užijte a určitě napište svůj názor... Vev xoxo.

Když jsem se konečně probudila, slunce už vyselo vysoko na obloze a jemný větřík si pohrával s mraky a s mími vlasy tančil pomalý tanec, kterým si získal mou přízeň. Avšak na trávě byla ještě rosa, z čehož jsem usoudila, že nebude víc než osm hodin ráno a s hlasitým zívnutím jsem vstala ze svého mechového polštáře. Na louce bylo, ale i přez krásný den pusto. Žádní ptáci, bzučící včely, nebo jen tak poletující motýli všech barev. Nikde nic. Jen nedaleko místa, kde jsem stála, šuměl potůček čiré chladné vody, pomalu stékající z kopce až k nedalekému jezírku. Pomalu jsem se k němu přesunula, opláchla jsem si obličej, a potom jsem se z něj napila. Až do doby, než jsem smočila rty, jsem netušila, jak hroznou žízeň vlastně mám. Pár mích rudých pramenů vlasů, dopadlo na vodní hladinu a vytvořily v ní pár kol vzdalujících se do nekonečna. Očima jsem je sledovala a najednou se na protějším břehu zjevila nějaká malá postava. Malá, rudovlasá holčička v bílých šatičkách ke mě natáhla ruku. ,,Zdravím tě..." proneslo děvčátko dětským, neobyčejně vysokým hláskem a usmálo se na mě. ,,Ahoj." odpověděla jsem tiše a utřela jsem si ruce do svého trička. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se a smočila jsem nohu do chladné vody. ,,Já?" podivilo se děvčátko a udělalo pár drobných krůčků směrem ke mě. ,,Já jsem přece ty!" vykřikla a její hlas se podivně změnil. Vlastně se začala podivně měnit i ona. Najednou přede mnou už nestálo to pěkné, malé děvčátko v dětských šatičkách, nýbrž bytost nepodobající se ničemu, co jsem kdy viděla. Byla zahalena celá do podivně vyhlížejícího černého hábitu a její tmavě modrý obličej byl podivně deformovaný jizvami a podivnými ornamenty. Ale to nejhorší na tom celém byly oči. Pod hustým obočím se klenuly jako dva žluté měsíce. Když ohrnula ret v podivném úsměvu, odhalila pár zkažených, do špičky vybroušených zubů. Leknutím jsem uskočila o pár kroků vzad. ,,Ty nejsi já... ty jsi ďábel!" vykřikla jsem a úskočně jsem padla na záda, jak mě nějaká neviditelná síla povalila na bok. Očima jsem však stále sledovala ten hrozivý výjev. Najednou se však příšera rozutíkala po vodní hladině a za pár sekund už se klenula vysoko nademnou. ,,Správně! A ty jdeš se mnou!" vykřikla bytost a spustila hurónský smích. Začala jsem sebou škubat a kopala jsem na všechny strany nehledě na to, co se se mnou dělo. Náhle mě však pohltila temnota a já zdřejmě stratila vědomí.

,,Haló? Vzbuď se!" uslyšela jsem vzdálený hlas ve své hlavě, a tak jsem pomalu otevřela oči. ,,Byl to jen sen. Jen noční můra. Neboj, nic se ti nestane, jsem u tebe..." ozval se vedle mě můj přítela pevně mě svíral v náručí. ,,Jen sen?"zeptala jsem se vyděšeně a dále jsem se nechala hladit po vlasech. Clark přikývnul a celou noc se mnou zůstal vzhůru. Když chtěl vědět, co se mi zdálo, vymyslela jsem si něco, abych ho nestrašila, ale on se mnou odvážně zůstal a nepustil mě z dohledu. Půjdu do pekla... pomyslela jsem si a vyděšeně jsem sebou škubla...


14. Kapitola: Krvavé pouto

19. dubna 2012 v 21:41 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Ahojte :) Tato část je věnovaná těm mím dívkám, které ji pravideně čtou :) Však vy víte ne? :D Užijte si ji a určitě mi napiště svůj názor, zajímá mě, co bych mohla změnit :) Děkuji s láskou Vev xoxo... ♥


,,Já…" spustil harry, ale nestihl ani dokončit větu, protože jsem ho rázně přerušila: ,,To nic, za to si můžu sama…" Harry si povdechl, něco si zabručel sám pro sebe pod fousy a překonal tu malou vzdálenost, dělící ho od pohovky, na které jsem právě teď ležela s rukou zkroucenou pod hlavou a druhou držíc malý ubrousek si na čele. Krev jsme už sice zastavili(že jí bylo jako z vola), ale stále jsem měla šílenou migrénu. ,,Já se ti chtěl jen omluvit za to, jak jsem na tebe tak vyjel. Neměl jsem právo na tebe tak řvát… Promiň." Řekl hlasem, který zněl upřímněji, než na jaký jsem byla za celou dobu, co jsem ho znala zvyklá. Potom se posadil vedle mě. Jeho tvář teď osvětlovalo pár slunečních paprsků, které prosakovaly do mého útulného pokojíku velkým oknem, pod kterým byla na strategickém místě umístěna pohovka. Možná se mi to jen zdálo, ale vypadal trochu, jako ten kluk z plagátu, kterého jsem si vysnila za svého budoucího manžela. Jak sladký… ,,To je dobrý…" mroukla jsem. Vlastně nic nebylo dobrý, už jen to, že jsem se s ním hádala nebylo dobrý, ale v tu chvíli jsem prostě nemohla odpovědět jinak. Tak hrozně jsem se bála, že bych ho třeba mohla ranit, až mi to v tu chvíli připadalo, jako nejlepší nápad… ,,Harry? Elie?" ozvalo se ode dveří a za nimi se krčil Liam špehující, co se děje. ,,Slyšeli jsme, jak na sebe křičíte, ale před pár minutama to nějak rychle přestalo, tak se du podívat, jestli ste se náhodou nepozabíjeli…" řekl a už byl nasáčkovanej na pohovce. ,,Pane Bože, to je krev?" zeptal se ukazujíc na moje krásně zakrvácený tričko… Sakra. Jen tak to z toho asi nedostanu co? ,,Vy ste se prali? Ale my sme se přece dohodli na tom, že si s ní jen jemně promluvíš, a ne, že jí hned spravíš fasádu… Já to říkal hned od začátku. To byl debilní nápad posílat sem právě tebe…" kroutil hlavou Liam a usilovně zvedal oči v sloup. ,,Liame nevyšiluj, on mě nechtěl zabít. Za to může jenom má vlastní nešikovnost. Sem se nějak kopla do nosu…" vyrazila jsem ze sebe, než někdo stačil něco říct, abych vše uvedla na pravou míru. ,,A teď nepřemýšlejte, ale běžte ven! Chci se převlíknout. A ne, že to o tom nosu někomu vykecáte!" zakřičela jsem ještě za nimi, když už byli na odchodu a o něčem zuřivě debatovali. Rychle jsem zamkla a na pár minut jsem se zastavila v koupelně. ,,Elie poď dolů…" ozvalo se ze spodu a já si na sebe rychle vzala jedno ze svých Batmanských triček… Já měla od Batmana snad všechno, co se dalo. Trička, kšiltky, propisky, pouzdro, batoh, klíčenku, kryt na mobil, snad i spoďáry, jestli to de a to nemluvím o svejch nesčetnejch plagátech, dývkách a hrách. ,,Eliz! Makej!"ozvalo se podruhý… Abych to dořekla. Sem prostě mentál… Někdo rád mrkev, nebo lžičky(a nebo taky ne) a já ráda Batmana… Kdo to tady furt řve?! ,,No jo už du ty votravo!"



14. Kapitola: Rozhovor

16. dubna 2012 v 18:56 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Ahojte! Další kapitola... Docela rychle co? :D Sem si pohla. :D Jinak tuhle kapitolu slavnostně věnuji Nikk, které mě umí za každých okolností povzbudit :D Díky lásko :D Enjoy it ♥ Vev xoxo...


Dojedla jsem jogurt a pokynula jsem mu, aby šel se mnou. Ostatní nás propalovali pohledem a já raději přidala do kroku, abych nemusela vnímat jejich podezíravé pohledy. Harry celou cestu nempromluvil ani slovo. Vlastně, kdybych nevnímala jeho dech a neslyšela, jak občas vrzly schody, nevšimla bych si, že se řítí za mnou. Téměř jsem zajásala, když jsme zastavili u mého pokoje. Otevřela jsem dveře a vpustila jsem Harryho do toho bince. Všude po zemi se válelo moje oblečení a boty, dokonce jsem se za to i mírně styděla, ale Harry vypadal, jako že už si zvykl. ,,Sedni si na pohovku." Řekla jsem a usilovně jsem se snažila nakopat co nejvíce oblečení pod postel. ,,Kam že to?" zeptal se Harry a horlivě se rozhlížel po pokoji. ,,Támhle ta kopa prádla…" ukázala jsem na něco, co pohovku nepřipomínalo ani náhodou a odhrnula jsem pár mích nejlepších kousků, kterých bylo na válení po zemi škoda. Jů to sou ty šaty, co jsem si je chtěla vzít na Vánoce, ale nemohla jsem je najít. Tak tady byly celou tu dobu… Zaplál ve mně plamínek radosti, ale Harry ho v zápětí zhasnul. ,,My losovali o to, kdo si o tom s tebou promluví…" řekl a rozplácnul se na místo mnou zrovna uklizené. ,,Vyhrál jsi?" zeptala jsem se a sedla si na oblečení vedle něj, takže jsem ho teď o dobrých dvacet centimetrů převyšovala. ,,Ne prohrál…" setřel mě a hodil si nohu přez nohu. Trochu mě to zarazilo, ale podařilo se mi to úspěšně ignorovat. ,,Takže o čem teda budeme mluvit?"zeptala jsem se a mírně jsem se v té kupce propadla. ,,No původním úmyslem smečky bylo to, že ten šťastlivec…" jaká ironie… ,,…ti dodá sebevědomí." Řekl a podíval se na mě jako na blbce. Čím to asi bylo? Tím, že sem zapadla, do svejch hadrů? Patrně… ,,Takže si rozhodně nedělej nic z výmyslů těch pisálků. Většinou jsou to jen lidi, kteří si neumí vyřešit svoje vlastní psychický problémy, a tak nesmyslně píšou o tom, do čeho jim nic není. Ale ty si časem zvykneš… To je prostě riziko toho, když chodíš s někým slavným…" řekl a povytáhl obočí. ,,Co prosím? Já s ním přece nechodím…" vyrazila jsem ze sebe a zůstala jsem na něj civět s otevřenou pusou. ,,No včera to vypadalo trochu jinak…" řekl nasupeně. Párkrát jsem zamrkala, pro jistotu že se mi to nezdá. ,,Ty si myslíš, že sem to udělala schválně? No jasně já jsem si to naplánovala. Sem si řekla: Hmmm… Dneska je pěkně, dneska se budu líbat se Zaynem Malikem. Taky proč ne že?" vykřikla jsem ironicky a samím rozčilením sem se kopla kolenem do nosu. Au… ,,Sakra! Myslíš, že sem to chtěla? Já se o to neprosila!" vykřikla jsem a třela jsem si svůj bolavý nos. ,,Tak proč jsi ho teda líbala?" zeptal se a vyrazil mi tím dech. ,,Já ho nelíbala! To byl jenom chvilkovej výpadek, ale u tebe to vypadá na celkový selhání systému ty žárlivče jeden!" vykřikla jsem a snažila se uklidnit, ale moje myšlenky se stáčely jenom kolem jednoho: Uchop támhletu vázu a vem ho s ní po hlavě! ,,Ehm… Eliz teče ti krev z nosu…" řekl Harry tišeji a ukazval na můj nos, ze kterého se hrnula červená tekutina. ,,Bože…" povzdechla jsem si a snažila jsem se dostat z té hromady. ,,Počkej pomůžu ti." Řekl Harry a už mě táhnul do koupelny. Proč se zrovna tohle musí stát vždycky mě?!



13.Kapitola: Harry dem ke mě :D

15. dubna 2012 v 12:37 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Zvolejte třikrát sláva :D Konečně další :) A že sem se zapotila :) Tahle kapitola je věnovaná všem, co trpělivě čekali na další a hlavně Rossie, protože mi dává inspiraci a je mi v poslední pro mě nelehké době oporou... Takže děkuju za všechno :) A do Plzně se zase určitě někdy dostanu, takže se na tebe těším ty má velká kamarádko :D Děkuju vám všem, že ji čtete, protože každá návštěva vás na mém blogu mi dodává sílu a hlavně energii, na psaní další :) Vev xoxo... ♥ PS: Víte jak těžký je k tomu hledat obrázky?! :D


Když mě ráno probudil můj budík, rázně jsem ho přiklepla, až z něj odlétla nějaká malá plastová součástka a zastavila se až o pár metrů dál na podlaze. Vstala jsem a přešla jsem k velkému kovovému zrcadlu natřeném na bílo, připevněnému ke zdi kousek dál od postele. ,,Pane Bože… Já vypadám…" zděsila jsem se při pohledu na tu hrůzu. Na sobě jsem měla stále své již značně pomačkané šaty a vlasy mi na hlavě trčely, jakoby mi do nich někdo celou noc foukal vzduch větrákem. ,,No nic. Sice nevím kdo jsi, ale zuby bychom ti umýt mohly co říkáš?" udělala jsem na sebe pár grimas a zašla jsem do koupelny. Po pár minutách jsem vyšla s vyčištěnými zuby, učesaná, namalovaná a převlečená. Všeho všudy jsem vypadala, jako ruskej bezdomovec, ale nic se přece nemá přehánět. Odemkla jsem dveře od svého pokoje a zamířila jsem chodbičkou ke schodům. Seskočila jsem ze tří posledních dolů a zamířila jsem do kuchyně s úmyslem rychlé snídaně, než se zbudí někdo další. Jenže v obýváku, ze kterého bylo vidět na celé dolní patro, jelikož nikde nebyly žádné stěny oddělující jednotlivé pokoje seděly, jak moje starší sestra, tak i Niall, Liam s Harrym a koukaly na televizi. První mě zaregistroval Harry, lenivě se zvedl a plouživím krokem šel ke mně. ,,Dobré ráno." Řekl a všechna pozornost se obrátila ke mně. ,,Dobré…" řekla jsem se skloněnou hlavou a rychle jsem se vydala k lednici, než někdo něco stihl říct. Jenže to by mě nemohl zastavit Harry: ,,Chtěl bych s tebou mluvit…" řekl a zavřel mi lednici před nosem. ,,Já o tom teď nechci mluvit…" řekla jsem a sundala jsem víčko z jogurtu, který jsem stihla čapnout ještě před tím, než mi Harry málem urazil hlavu. Měla jsem všeho plné zuby a nestála jsem o nějaké povyšování, nebo domlování toho, co smím a co ne. Nezarazilo mě ani to, že tu není Zayn, nebo Louis. Protože já být na Zaynově místě, tak bych asi taky nepřišla. Vytáhla jsem lžíci z příborníku a ve snaze zbavit se Harryho jsem se šla posadit do křesla vedle Liama. No dobrej pokus, kdyby se ovšem NĚKDO šíleně nebál lžiček. Nakonec jsem to vzdala a šla zpět za tím trýznitelem. Sedla jsem si naproti němu a zadívala jsem se do jeho očí. Najednou mi připadal nějak přitažlivější. Možná to bylo jeho úsměvem, nebo nedbalou vizáží… ,,Takže nakonec dostávám šanci si s tebou promluvit?" zeptal se s úsměvem, při kterém ukázal zuby a podíval se Nialla snažícího se utišit Liamův na půl hraný hysterický řev. Mírně jsem přikývla, protože jsem věděla, že bych asi nebyla schopna rozumné věty. Ne potom, jak se na mě včera díval… ,,Mohly bychom jít někam, kde je trocha soukromí?" zeptal se a já při pohledu na trojici hlav otočených na nás dva řekla potichu po dlouhém hledání svého vyrovnaného hlasu, aby to slyšely jen Harryho uši: ,,Dobře. Co do mého pokoje?" zeptala jsem se a podívala sem se do Harryho ještě mnohem víc zelených očí než před chvílí. ,,Dobře." Řekl, ale v jeho hlase i pohledu se něco změnilo. V tu chvíli jsem ale nedokázala přesně určit co. Měla jsem se bát?


Mašle...

13. dubna 2012 v 20:04 | Vev |  Fashion :)*
Ahoj děti :) Omlouvám se, ale nějak jsem se zasekla u More than this a nevím jak dál... Je toho hrozně moc, co se tam stane, ale nějak nemůžu zpracovat myšlenky a seskupit je do další kapitoly :/ Doufám, že zítra už bude, jeilkož dnes budu pracovat přes noc... :) Jak prožíváte pátek?? :) Vev xoxo...


3.Kapitola: ŠKOLA

13. dubna 2012 v 14:46 | Nikk |  Dear diary... (The Wanted povídka)
Další kapitola povídky s The Wanted od Nikkity :) Užijte si ji a určitě pišt svůj názor :) Určitě se potom zastavím i na vašem blogu :) Vev xx...

Milý deníčku,
jendno slovo ŠKOLA.Po dlouhé době jsem ji navštívila,jelikož se tady dlouho zdržíme.Linsy je pořád na dovolené.Teda ona tomu říká dovolená,ale ve skutečnosti je někde s 1D.Vrátit se má až příští týden,tak se ve škole nudím.Lucy totiž chodí na jinou školu a kluci jsou moc líní na to,aby do tý školy došli.Sice tam je pár lidí,se kterýma se bavím,ale to je takové to falešný přátelství kvůli tátovi a bandě.Smith ze mě má zase koprovku kopřivku a opět jsem byla navštívit milého pana ředitele.To milý jsem nemyslela ironicky,on je fakt fajn chlápek.I když za to podle mě může to,kdo jsem. Někdy je to plus,někdy ne.Tak ti asi nějak popíšu sůj den:
Ráno mě probudil můj milovaný budík a řev kluků,že to mám vypnou jinak se to prej proletí.Neochotně jsem se vyškrábala z postele a zapadla do koupelny.Spáchala jsem hygienu a oblékla jsem se.Jelikož vypadalo,že bude hezky,natáhla jsem na sebe svoje oblíbené Batman tenisky,růžovej top a sukni.Popadla jsem tašku s věcma který jsem dneska potřebovala k výuce a taky ty,co jsem měla dělat při tom dálkovým studiu.Dole u stolu snídal taťka,tak jsem mu dala pusu na tvář a nasnídala se s ním.Přitom jsme rozebírali tour a koncerty.Byl to úžasnej táta,ale v podstatě jsme se skoro vůbec nevídali.Byla jsem pořád s klukama.Někdy mi připadalo,že je má radši než mě.
Ale to se mi jenom tak zdálo,kdyby je měl radši tak mě šoupne do děcáku nebo co hůř - k matce. Nikdy jsem ji nepoznala a nějak po tom netoužím.Když se neozvala doteď,do mých jednadvaceti. Nikdy jsem neměla potřebu tohle téma s tátou rozebírat,ale nějak sem si nasadila brouka do hlavy.
Táta mě odvez do školy a já celou dobu přemýšlela,co bych dělala kdyby se zničehonic objevila moje matka.Asi bych ji poslala do kytek.Moje první zastávky patřily kabinetům učitelů,kterým jsem měla odevzdat nějaké eseje apod.Potom jsem si vyházela věci do skříňky a zamířila na bižuly se Smithem.
Z hodiny jsem odcházela s úsměvem,zato tomu kreténovi jsem dala pořádný kapky.Už soudě pouze podle jeho výrazu.Prostě se nemáme rádi no:DZbytek vyučování proběhl v pohodě.
Domů jsem došla totálně unavená.Že já si vždycky,když přijdu do školy vyberu období testů.Tak jsem vytáhla sešity a začla se šprtat.Kluci nebyli k mému štěstí doma.
Stihla jsem se naučit akorát zeměpis a něco mále z bižule,když se objevila banda.Nath s Maxem mě poctili svou společností a zbytek bandy se usadil u televize.Chtěli se učit se mnou,ale učit se s nima? Špatnej vtip.Taky to tak dopadlo.Celou dobu jsme se místo učení škádlili a smáli.Začla lechtací válka.Max stihnul utéct,ale na mě se vrh Nath.Nakonec jsme oba skončili na zemi,já na něm.Byla to jedna z těch romantických chvilek kdy se k sobě přibližují dva lidi a vzájemně si koukaj do očí a bla bla bla.To bych ale nesměla bydlet v tomhle domě.Samozřejmě někdo se musel vřítit do pokoje.Já jsem se lekla a bouchla se hlavou o postel.AU! ,,Jay,sakra!" vztekala jsem se. Ten ale s Nathem chytl záchvat smíchu. ,,Strašně vtipný" zamračila jsem se a mnula si temeno.Bude tam boule. ,,Jenom jsem ti přišel říct,že došla Luc.Prej chce jet do města či co.."
,,Tak jí vyřiď ať počká v obýváku,že se převleču"
,,Ok" a zavřel za sebou dveře.Podívala jsem se na Nathana a jasně mu naznačila,že převlíkat se budu sama.Se smíchem odešel a já se převlékla.Byla jsem totiž v domacím-starých riflých a vytahaným tričku s Batmanem.Vzala jsem si to,co jsem měla ve škole a seběhla schody za Luc.Společně jsem zamířily do centra. ,,Víš,Tess,chtěla bych s tebou probrat něco důležitýho.."
začla vážně.
,,Co se stalo?!" vyhrkla jsem hned.Luc se jenom zasmála ,,Dostala jsem práci v L.A.,stěhuju se.." Chvilku jsem tuhle informaci zpracovávala. ,,Apríl už byl.." nechtěla jsem tomu věřit.
,,Já to myslím vážně..." A takyže myslela. Sakra,Diary,co já tady bez ní budu dělat? Z bandy se zcvoknu! A Linsy je taky pořád někde na cestách s klukama.Ach jo,někdy svůj život nesnáším.Ještě že Chris se nestěhuje s Lucy a Steve s Dereckem se doufám taky stěhovat nebudou.Když už jsem u těch kluků,mohla bych jim napsat že jsme zase v Londýně.Tak jo,du se s nima domluvit na zítřku,jelikož má krátkou školu.Jak je znám,obstarají mi program na celý týden.Buď oni,nebo banda.I když je celkem škoda,že se vzájemně nemaj rádi.Max už na mě řve cosi ze spodu,tak končím.
Tvá Tess

Fashion ring :)*

10. dubna 2012 v 16:41 | Vev |  Fashion :)*
Čaute :) Tak jak ve škole?? :) Dneska přidávám jeden krásný prstýnek :) Líbí se mi, protože má nějaké to své osobní kouzlo :) Další část More than this buď dnes, nebo zítra :) Check it ;) And Enjoy every next day, because they´re probably the best of this month :) And when you´re like my blog slide him to the next visitors! ♥ With pleasure Youre Vev xx... :)*




12. Kapitola: Proč vždycky JÁ?!

9. dubna 2012 v 13:58 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Už dnes přidávám další, tak trochu melancholickou kapitolu, a doufám, že se bude líbit :) Užijte si ji a napište mi svůj názor :) Zabere vám to pár sekund a mě to udělá nesmírnou radost :) Děkuji předem Vev xx...

Už jsme se skoro políbili. Když v tom jsme koutkem oka spatřila pohyb. Nemohla jsme se napodívat, a tak jsem odvrátila hlavu tím směrem. Za keři kousek od cesty se krčil muž s foťákem a zaujetě nás fotografoval. Zayn sledoval směr, kam jsem se dívala a jeho výraz se změnil z překvapení na vztek. Nakonec řekl: ,,Rychle! Holky musíme odtud! Neotáčejte se a běžte! Je tu nějaký pisálek…" načež mě stáhl ze svých zad, chytil mě i Angeliku za ruku a vydal se s námi svižným krokem na druhou stranu zoo, nějakou postraní cestičkou. Když jsme fotografovi zmizeli z dohledu, vytáhl z kapsy mobil a někoho vytočil. Byla jsem ještě omámená z toho, co se mezi námi před chvílí málem stalo, takže jsem nebyla schopna ani vnímat cestu, a slova která říkal mi splývala dohromady v nějaký neurčitý zvuk. Než jsem se stačila celkem vzpamatovat už jsme stály na parkovišti vedle Nialla, který vypadal snad ještě víc vyděšeně, než já. ,,Kousnul mě pštros!" zahuhlal vyděšeně a ukazoval na svůj červený prstík. Zayn mezitím něco horlivě vysvětloval zbytku kluků, a když skončil, Louis a Harry se na mě nevěřícně podívali a Harry mě doslova propaloval pohledem. Nakonec se otočil zpět ke klukům, něco jim řekl a všichni tři zbytek posádky nažduchali zpět do auta. Louis nastartoval a za pět minut jsme se už řítili po klikaté silnici. ,,Co se stalo?" zeptala se Ramona. ,,Myslím, že mě a El někdo vyfotil zrovna když…" řekl a pohlédl na mě. Až do teď sem si připadala jako ve snu, ale když Zayn řekl ta slova na hlas, docela to se mnou zatřáslo. Hlavně, když jsem si uvědomila, že to vlastně byla realita. Byla to pravda a já na tom nemohla vůbec nic změnit. Připadala jsem si hrozně. Sotva před pár dny jsem se rozešla s přítelem a teď už se skoro líbám se Zaynem Malikem, což zní ještě hůř, při pomyšlení na to, co se mohlo stát, kdybych to opravdu udělala. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli měl někdo z kluků přítelkyni... Jestli měl Zayn přítelkyni… ,,Když co?!" dožadovala se své odpovědi Ramona a pohledem přešla ze Zayna na mě a zpátky na něj. ,,…zrovna, když jsem se chystal políbit El…" dodal tlumeným hlasem, který se podoval spíš šepotu, pořád tvrdošíjně zahleděný do mích očí. Ramona se na mě vyděšeně podívala a vypadala, jako by si pro ni sama smrt přišla. ,,A to teď bude mít jako Elis miminko?" zeptala se nepřítomně Angelika spoza Harryho a kluci vyprskli smíchy, akorát já se poníženě podívala z okna, abych nemusela čelit jejich pohledům. Po zbytek cesty jsem raději zůstala zahleděná na krajinu rychle se míhající kolem nás. Účině jsem tak ignorovala Louisovi pokusy o záchranu celé situace. Ostatní se docela dobře bavili při sledování Niallovích tanečních kreací, přičemž jsem se docela divila, co se dá v autě všechno dělat, ale on byl přece Niall Horan, lamač dívčích srdcí, stejně jako ostatní kluci z One direction. Jen to pomyšlení mi málem vykouzilo úsměv na tváři, jelikož Niall byl tak trochu jiný, nikdy by si to nepřipustil. Pro sebe byl vždy ten kluk z Irska, který měl jen kupu štěstí. On si nebyl schopný připustit, že po celém světě ho milují tisíce holek, a že je jejich hrdina, a vlastně že má vůbec talent. Bylo zábavné sledovat ho, jako by byl můj kamarád, a jako by snad ani nebyl slavný. Myslím, že jeho ta sláva zasáhla a změnila z kluků nejmíň a vlastně to se mi na něm líbilo nejvíc.

Když jsme konečně dorazili k našemu domu, vydala jsem se se svými střevíčky v ruce k hlavním dveřím, odemkla jsem a zbytek dne jsem strávila zamčená, sama ve svém pokoji, kde jsem usla, hned jak jsem dopadla na postel. Už jsem neměla sílu přemýšlet, nebo se zabývat čímkoliv, co se ten den stalo. Byla jsem unavená… Tak moc unavená všemi těmi řečmí, nemluvě o tom, že moje a Zaynovy fotky zítra zaplní nejeden bulvární plátek. Raději ani nepomyslet, jak se na mě budou ostatní dívat. Moje sestry, přátelé… Největší strach jsem však měla ze svého otce… A oprávněně…


11.Kapitola: Seriously?!

8. dubna 2012 v 9:17 | Vev |  More than this... (1D povídka)
Další kapitola je tu :) Enjoy t :)* Vev xx...

,,Já se chci jít podívat na žirafi!" vykřikovala Angelika stále dokola a skákala kolem mě jako pominutá. ,,Nejdřív musíme najít ostatní! Víš ty co? Už nikdy s tebou napůjdu na záchod… Paradoxně se vždycky stratíme, když opustíme smečku. Vždyť víš, že můj orientační smysl rovná se nule." Snažila jsem se ji uklidnit, avšak nevýsledně, protože křičela ještě víc. Zákonitě vždy, když šel někdo kolem, šoupla jsem ji do křoví, a když nebylo po ruce, tak jsem se chovala, jako že toho malého upištěného skřítka vedle sebe neznám. Většinou to zabralo, ale občas se mě někdo zeptal, jestli bych to dítě nemohla sklidnit. Většina mích slušných odpovědí by i tak byla možná k proslovu až po desáté večerní, a tak je radši nebudu ani zveřejňovat. ,,Oukej, ale přestaň křičet! A nejdřív se de stejně na tygry!" zakřičela jsem konečně, když už jsem měla své ubohé nervy někdy daleko za sebou. Z tohoto výletu se budou opravdu dlouho zpamatovávat… Než jsme dorazily k výběhu tygrů, uběhlo další nejméně půl hodiny, ale stálo to za to. Zrovna jsme přišli, když je krmili a to byla nádhera. Nikdy bych nevěřila, že se dá i s takovou velkou mícou mazlit. Pozorně jsem sledovala, když v tom mi zakryli oči něčí ruce. ,,Kdo je to?" zašeptal mi hlas do ucha a já ho hned poznala. ,,Zayne to není vtipný…" ,,A tohle zase není fér! Jak jsi mě poznala?!" zeptal se na oko rozlobeně. ,,Podle hlasu…A kde jste vlastně celou tu dobu byli? Hledáme vás s Angelikou po všech čertech!" ohradila jsem se. ,,Měly jste jí po šipkách…" řekl Zayn a zamrkal. ,,Po šipkách? My se snažily, ale já ztratím i doma v obýváku…"zanaříkala jsem…,,My jsme šli kouknout na opice, jenže banda se mi nějak ztratila, a když jsem viděl vás, jak jdete k výběhu, neodolala jsem." Řekl a usmál se na Angeliku šplhající mu po ruce. ,,Půjdeme na ty žirafi?" zeptala se prosebně a upřela na Zayna svá velká kukadla. A za deset minut už nás táhla k nejdále položenému výběhu. ,,Měli sme jet vláčkem! Já to říkala…" protestovala jsem soptící se do kopce v závěsu za Zaynem a Angelikou. To byl vážně bezva nápad, brát si lodičky… Povzechla jsem si, ale nevzdala jsem to. Vlastně vzdala… Už když jsme procházely kolem občerstvení. Plíce jsem nechala někde pod kopcem, snad mě doběhnou. ,,Už tam budeme?!" zeptala jsem se snad po stokráté a vždy jsem dostala jednohlasnou odpověď: ,,Ne!" zakřičela na mě Angelika zavěšená na Zaynovi. Musím uznat, že ho obdivuju snad po všech stránkách, po kterých to jde. Šlapat deset kiláků se závažím a ještě k tomu do kopce… No tak deset zrovna ne, ale aspoň půl by to mejt mohlo. ,,Už tam budeme?" nedala jsem se. Tentokrát mi odpověděl Zayn: ,,Ještě kousíček." ,,Nechceš mě vzít taky na záda?!" zeptala jsem se prosebně. No abych to zhrnula… V okamžiku, kdy jsem mu vyskočila na záda, jako by se se mnou zachvěl svět, sice to bylo k výběhu jenom asi šest metrů, ale byla sem ráda alespoň za to. ,,Víš, že si až neuvěřitelně lehká? Mám pocit jako bych nesl pírko." Zahihňal se křivácky Zayn a natočil hlavu mírně na bok, abych mu viděla do tváře a já se mu nahnula přez rameno ve stejném úmyslu. Zadívaly jsme se sobě navzájem do očí a já nebyla schopna sledovat něco jiného. Bylo to jako z nějaké romantické pohádky. Oba jsme se k sobě začali přibližovat ve snaze se políbit…


2.Kapitola:Den poté...

7. dubna 2012 v 11:11 | Vev |  Dear diary... (The Wanted povídka)
Další kapitoola tentokjrát z deníčku Emily :) Moje tvorba :D Enjoy it :) Vev xx...

Drahý deníčku,
včerejší Apríl jsem, až na pár odřenin a pohmožděnin přežila bez větší mentální újmy. Pár lidí si ze mě sice vystřelilo, ale nebylo to tak hrozné. Dnes jsem se probudila s novou chutí do života a přesvěčením splatit dluh, který mám u mámi. Rozhodla jsem se jí dnes trochu pomoct v práci, a tak jsem hned ráno nastoupila s tím, že mě může zaměstnat jak jen potřebuje. A ta toho hned náležitě využila. Jen, co jsme došli do její práce, dostala jsem za úkol obsluhovat kopírku. Zdá se to jednoduše, ale byla to vážně makačka. Donést papíry, vyměnit barvy, okopírovat, vyšťourat zaseklý papír… Potom mi slavnostně svěřila svou důvěru a zaměstnala mě vyřizováním telefonátů, což byla občas docela legrace. Moje máma má teď po zařízení jednoho hudebního festivalu spoustu práce. Stala se z ní opravdová hvězda své profese. Někteří novináři to dokonce nazvali ,pařbou roku, a její šéf jí tak nabídl lepší místo a my obě jsme z toho měly opravdovou radost. Spousta lidí tak dnes telefonovala a děkovala za bezvadně prožitý týden, ptala se, jestli bude něco podobného, nebo jestli by agentura nezařídila nějaké oslavy.Užívala jsem si to každým douškem. Když mi ale za hodinu řekla, že už můžu jít, ani se mi nechtělo, ale nakonec mě přesvěčila a já se loudala pomalím krokem až domů. Hned ve dvěřích na mě vyskočil Dusty, tak jsme se spolu chvilku válely po podlaze, přičemž on mě olizoval a já se ho snažila shodit dolů. Nechápu, kdo měl ten úžasnej nápad, pořídit si psa… Když jsem si konečně vybojovala sobodu, hodila sem se chvilku na pohovku a přepínala jsem programy. Nakonec jsem se zastavila na Star magazínu, ve kterém zrovna probíraly letošní udílení cen nejlepším zvěvákům a kapelám. Chvíli jsem na to bezmyšlenovitě koukala, ale nakonec mě to přestalo bavit, tak jsem to vypla a šla jsem do pokoje, kde jsem přez Skype telefonovala se Sarah. Nakonec jsme se domluvily, že spolu pozítří půjdeme do nově otevřeného nákupního centra někde poblíž jejího bytu, takže se moc těším. Doufám, že mi máma přispěje, alespoň za tu dnešní práci, co jsem vykonala u ní v práci. Občas lituju toho, že nemám tátu. Toho bych určitě přemluvila snadněji, než mámu. Docela často přemýšlím nad tím, jaký asi je. Jak vypadá, jestli má tmavé, nebo světlé vlasy, nebo jestli upřednostňuje kávu nad čajem… :D Vlastně máma o něm nikdy nemluvila, a já se vlastně ani neptala. Nepotřebovala jsem ho, když jsem byla malá, nepotřebuji ho ani teď. Já to zvládnu. Už nejsem ta malá holka, která se bála všeho, co na ni baflo. Jsem dospělá žena a umím si poradit… No nic teď jdu ale do sprchy a pokusím se napsat zase pozítří. Do té doby... Pá můj milovaný deníčku. S láskou Emily xx…


Vícedílné povídky

6. dubna 2012 v 19:32 | Vev
-fanfiction o One Direction
Hlavní postavy: Liam,Harry,Louis,Niall, Zayn,- El
Druh: vtipná od 15
Stav: Dočasně pozastavená
Forma: Vyprávění z pohledu El
Obsah: Zamiluje se snad El do slavné britské celebrity?
Autor: Vev

-fanfiction o The Wanted
Hlavní postavy: Nath,Jay,Max,Siva,Tom,-Tess, Emily
Druh: deníčky, srcovka
Stav: Jsem na rozpacích, jelikož nestíhám přidávat ani hlavní povídky, takže zdřejmě pozastavená
Forma: Deníčky z pohledu obou děvčat
Obsah: Emily a Tess si každý den píšou své deníčky. Tess žije se známím britským boybandem The Wanted, Emily je studentka. Jak se děvčata seznámí? Co mají společného?!
Autor: Pohled Tess-Nikk, pohled Emily-Vev

-fanfiction o TVD
Hlavní postavy: Damon, Stefan, Elena, a další z TVD- klan Mercuriovích a Enný
Druh: vtipná
Stav: rozepsaná, jelikož tuto povídku přepisuje lucii, tak nevím, kdy bude další...
Forma: Z pohledu Enný a dalších postav
Obsah: Do města přijede Stefanova stará známá, napůl čarodějka, napůl upírka. Dostanou ji nakonec podlí Mercuriovi, kteří se ji snaží jen využít, nebo ji známé postavy ze seriálu ochrání?
Autor: Vev a lucii, přepisuje lucii

-totálně vymyšlená, z ničeho nic mě napadl děj a nějak jsme to začali psát
Hlavní postavy: Alex, Logan, Jules, Chris, Děda a další
Druh: vtipná, tajemná, často se na ní hodně nasměju :D
Stav: rozepsaná, neplánuji skončit :D
Forma: Z pohledu praštěné Alex
Obsah: Hlavní hrdinka Alex se vydává se svými přáteli do Transylvánie, za strýcem Logana a jeho bratrancem, pohledným Chrisem. Co však skrývá podivný hrad za tajemství?
Autor: Vev a lucii, přepisuje Vev

-taktéž zcela autorská povídka, přidávaná i na jednu seriózní povídkovou stránku
Hlavní postavy: Sue, Strážce a další
Druh: Vážná
Stav: Ve vývoji ;)
Forma: Z pohledu Sue, vyprávějíc svůj život Strážci brány pekel, nebes a Země
Obsah: Sue, čarodějnice, jejíž duše se ocitne u brány mezi světy, musí prokázat, že je dobrý člověk, aby získala vytouženou svobodu a možnost zůstat na Světě živých, vypráví příběh Strážci, dle jehož posouzení se bude její život odvýjet. Přežije, nebo zemře??
Autor: Osamnělá Vev :)